Jsem ráda, že tam stál!

Od začátku jsme drželi pravidlo, že zvířátka nesmí do ložnice. Po rekonstrukci, která proběhla na Silvestra a Nový rok, si manžel nepřál, aby tam chodila. Já jsem byla přesvědčena, že tam mohou. Jsem zvyklá spát v posteli se psem u nohou a kočkou u hlavy. Nevadilo mi to a vadit nebude. S narozením miminka jsem začala porušovat pravidlo zavírání do ložnice. Chtěla jsem miminko slyšet, kdyby začalo plakat, a elektrickou chůvičku jsme z počátku neměli. Chlupáči hned prozkoumávali nově otevřený terén, ale do peřin neskákali. Za prvé zde ležela Áda a za druhé jsem žádala, aby nelezli tam, kam si páníček nepřeje. Respektovali to, všichni tři.

V pátek 3.7.2015 jsem měla neuvěřitelnou kliku. Dcerka se poprvé přetočila na bříško! Zavládlo nadšení její i mé, a jala se úkon opakovat pořád dokola, na obě strany. Mohu s úspěchem vyvrátit tvrzení, že látkové pleny zpomalují psychomotorický vývoj a děti se začnou převracet podstatně později. Náš „Ferda Mravenec“ to zvládl na jedničku! Strávili jsme pak notnou dobu hraním a převalováním na matraci. Musela jsem si odběhnout. Dala jsem Ádu tak, aby (podle mého) nemohla spadnout, když se překulí. Omyl! Než jsem se vrátila (cca dvě minuty), odstrkala se, stačila se otočit o devadesát stupňů a několikrát udělat „kutululu“!

 Možná si řeknete: „Matko bláznivá! Copak to jsi nevěděla, že se dítě převtělilo do ještěrky?!“

„Ehm, ne. Opravdu jsem nečekala, že hned první den celotělového sportu v něm Áda bude tak šikovná!“

Naštěstí bylo do ložnice otevřeno. Pes stál u postele s hlavou ve funkci zarážky koulejícího se mimina. Stažené uši a výraz v očích značily váhání, zda udělal správně, když se vmáčkl do postele. Vrtěl ocáskem a pokorně čekal, až mu z čenichu odloupnu řehtající se dítko. Dcerka měla obrovskou legraci z muchlání psích fousků a funění. Pochválila jsem ho a dostal velikou odměnu!

„Lidi, jak já jsem ráda, že tam stál!“

Musím si dávat velký pozor, i když jdu jenom na záchod.

Prověření trpělivosti zvířátek, zdá se, započalo. Krátce po kojení čapla Áda kočičku Mínu mezi očima a jala si ji cpát do pusy. Kočka jen vrněla a poté, co jsem uvolnila sevření malých prstíků, zvedla se k odchodu do ústraní k pečlivé kočičí hygieně. Třetí zvířátko Ádě zatím zdárně uniká. Na jak dlouho? No, buď se jí připlete „k práci“ nebo bude lapeno, až nahodí 4x4.