SOUTĚŽ O ZDRAVÝ ADVENTNÍ KALENDÁŘ

Na Facebookových stránkách blogu právě probíhá soutěž o báječný, veselý a chutný adventní kalendář (nejen) pro děti! Až zdravou svačinku ochutnáte, budete chtít i jeden pro sebe ;) 

Klikněte zde a zapojte se do soutěže

Svačinu s sebou!

V jedné z rodičovských skupin jsem se nedávno zúčastnila debaty, jak správně balit dítěti svačinu. Jedna maminka zmínila stylově vyhlížející krabičku na oběd. Popisovala, jak moc se jí líbí a že známí z Anglie ji pro své děti mají a je naprosto skvělá. Protože uváděla jen název, bez obrázku, musela jsem si během nočního kojení zmiňovanou vychytávku najít přes Google. 

Obědový boxík má na můj vkus příliš přihrádek, ale svačinová varianta mě naprosto okouzlila! 

Hned ráno jsem se doslova pídila, kudy se ke krabičce dostat.

A? Když najdete, to co hledáte, e-shop v sobě obsahuje jméno vašeho dítěte a majitelka je komunikativní, veselá, nápaditá a vstřícná, neváháte!

A tak ho máme doma a chodí s námi po výletech :)

Chci vám představit YUMBOX 

Inspiraci (nejen) na vánoční dárek

Tuto prakticky velikou, zábavně vyhlížející, snadno omyvatelnou krabičku vymysleli dvě maminky. Maia a Daniela, které hledaly cestu, jak naučit děti zdravým stravovacím návykům. +více čtěte zde+
Pestré barvy (Áda si vybrala "jahodovou"), velikost krabičky padnoucí do dětských rukou (hlavně co se týče výšky boxíku), hravé obrázky vespod každé přihrádky, radost z objevení překvapení, co bude k svačině; to vše a ještě více, podněcuje Ádu pravidelně jíst i když si hraje venku.
Mě samotné přijde i ideálně velký jak na porci jídla, tak i do batůžku. Není sám o sobě těžký. Spíš bych řekla, že je těžší množství hraček, které si Áda nastěhuje těsně před odchodem do batohu a kapes tatínkovi bundy.
Yumbox vypadá nejen pěkně, ale jídlo se v něm nemačká! Ano. Vzpomněli jste si na neforemný igelitový pytlík ze školního batohu vašich mladých let? Tady zůstávají všechny části svačinového menu pěkně ve své přihrádce, i když krabičkou klepete! Můžete vedle sebe do přihrádek dát i jogurt, chleba a potkají se až po otevření. Spolehlivě těsní a snadno se udržuje v čistotě, vnitřní vyjímatelná část boxu může dokonce do myčky.

Jediné, co bych boxíku vytkla je, že zaměstná vaši hlavu přípravou na výlet mnohem víc dopředu, protože si budete jako rodič lámat hlavu tím, co do krabičky zavřete. Balené sušenky a svačinky z obchodu budou minulostí. Mě příprava svačin hodně nadchla! Zatím jsem ve fázi "zlepšování se".
Trochu je mi pak smutno, když na campingovém stolku v arboretu vyndám Yumbox pro Ádu a sobě neforemný igeliťák. Nejspíše budu potřebovat "rodičovskou verzi", ta existuje jedna, uzpůsobená větší velikost. Akorát si říkám, jaké by měly být v přihrádkách obrázky?!

Naše cestování s Yumboxem, jeho testování a odolnost sledujte v Instastories, či #svacinussebou #adamayumbox

Yumbox zakoupíte na www.iciripiciri.cz

Tvoření pro deštivé dny

Několik dní za sebou pršelo a byla zima, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet další nápady, co mi přišly pod ruku při brouzdání Pinterestem. 

Zápichy - stromky

Aktivita spíše pro Ádu, než pro Ciri, která se několikrát obstojně snažila ukořistit kousek papíru k oslintání.

Potřebujete:

• barevné papíry
• lepidlo
• nůžky
• lepenku/karton
• špejle
• pravítko
• tužku
• nůžky
• staré noviny
• pokud chcete tak drobné ozdoby, třpytky, nálepky a asi i tavnou pistoli

Postup:

Z lepenky/kartonu nastříháte rovnoramenné trojúhelníky různých velikostí. Já měla k dispozici jednu krabici, takže jsem jich tam nacpala, co šlo. Z barevného papíru nastříháte proužky - mohou mít i různou tloušťku. Na staré noviny veškerý materiál (mimo špejlí) připravíte. Vysvětlíte, že je třeba polepit jednu stranu proužky, napříč. A pak už necháte dítě tvořit. Též jsem si stromek zkusila polepit a trvalo to poměrně dlouhou dobu. Když je dolepeno, zkusíte rozlepit, odlepit či odrhnout dítě od stolu. Oloupete si lepící proužky barevného papíru z chodidel, uklidíte si na stole a můžete přistoupit k dotvoření stromků. Nebojím se dát Ádě do rukou nůžky, protože jsem ji už ukazovala, jak se s nimi zachází a i ona sama přirozeně přišla na to, že se s nimi dá stříhat spoustu jiných věcí - ne jen papír...No. Otočíte polepené trojúhelníky proužky dolů a vše, co přesahuje zvolený tvar, ustřihnete. 

Poté píchnete stromku kmínek do základny a je hotovo, pokud tedy ještě nebudete přizdobovat. 

První sourozenecké malování

Áda často láká Ciri, aby si s ní malovala. V současnosti má nejoblíbenější fixy. Což není příliš dobrý malovací nástroj pro mladší ze sester. Ani pastelka nesplňuje plně bezpečnostní kritéria a voskový mnohostranný balónek by Ciri raději olizovala...jako, já ho nezkoušela jíst, ale hádám, že to taky není úplně to, co by mi chutnalo.

Na několikrát zmíněném portále jsem našla báječný nápad, jak Ádinu touhu naplnit. Od tety jsme dostaly dvě malířská plátna a tak jsem si řekla, že si holky vytvoří obraz.

Potřebujete:

• malířské plátno
• barvy na malování - tempery či prstové barvy
• smrštovací folii
• nůžky
• lžičku

Jak jsme postupovaly:

Rozprostřela jsem kus folie. Na ni položila rám s plátnem. Áda lžičkou navrstvila barvy na plátno, jak se jí líbilo, Obalili jsme rám dokola fólií, aby barva neprotekla. A mohlo se začít. 

Holky plácali do barviček pod fólií a posunovaly hmotu tam a zpátky, až pokryly celou plochu barvou. Poté jsem zezadu opatrně kryt rozstřihla, uvolnila v rozích a pohybem vzhůru sundala. Až dílko uschne, holky jej podepíší obtiskem ručiček.

Ádin adventní kalendář a Mikuláš

Když už je Áda větší, přemýšlela jsem, jak vyřešit otázku adventního kalendáře letos, aby Mikulášova nadílka nebyla samá čokoládka. Trochu mi to vadí a hlavně, když byly opraveny dva zoubky, už tak bude sladkého cukroví až až. Moc mě těší, že i babička raději nosí sem tam nějaké ovoce, když nás navštíví, místo bonbónů. 

Hledala jsem inspiraci a realizovala se díky Pinterestu.

Letos mám pro Ádu připravený originální, s láskou vyrobený, adventní kalendář, v jehož nitru jsou schované dílky dřevěných puzzle. Dcerka si každý den přidá jeden dílek a postupně složí žirafu. (Již máme medvěda a skládačka ji moc baví, takže věřím, že bude nadšená).

K vyrobení vám stačí: 

• 24 roliček od toaletního papíru (nesplachovatelných - ty bílé totiž rozpouští tavná pistole)
• balicí papír
• tvrdší barevné papíry
• lepidlo
• tavící pistole
• stužka
• pravítko
• tužka
• nůžky
• černý fix (tloušťky M)
• trpělivost
• hodně trpělivosti + čas
• a to, co umístíte dovnitř

Postup:

Ruličky očistíte od zbytků toaletního papíru, odměříte si kolik budete potřebovat balicího papíru na polepení válce a zaslepení jedné strany. Nejprve je nutné jednu stranu polepit/zaslepit, poté oblepit tělo ruličky. Opakujete 24 krát. To je asi nejzdlouhavější. Hotové tubičky popíšete čísly (za sebou, na přeskáčku - jak je vám to milé) na zaslepenou stranu, naplníte a druhý konec zavážete stužkou - je tedy logické, že vám musí kus papíru přes hranu ruličky přesahovat, aby bylo co vázat. Pak s tavnou pistolí sestavíte tvar adventního kalendáře. Možností je spousta, já zvolila "domeček". Doplníte barevným papírem detaily - já udělala takové nožičky, které jsou hlavně kvůli stabilitě výtvoru a střechu. Hotovo!

Ciri dostane spojovací dětský řetízek na žužlání. Každý den jeden dílek. Věřím, že ho ocení, bo princezně rostou zuby.

K nadílce ještě Ádě přidám Mikulášský balíček plný chutných svačinek. Ovocná kapsička od firmy Freche Freunde je zatím jediná, kterou Áda neodložila, dokud nebyla úplně prázdná. (Určitě jste zaznamenali můj jásající příspěvek na Instagramu). Stačila jsem ochutnat jen při otevření a je BÁJEČNÁ! Zakoupit si balíček, nebo jen kapsičku na ochutnávku můžete zde

Ať žije dohánění!

Po nasazení dlah přišla na řadu otázka, jak se postavit k očkování u Ciri. 

Během sádrování hrozily případné otoky po vpichu očkovací látky do stehýnka. Do  zadečku se očkovat nesmí. Tudíž jsem se s paní doktorkou domluvila, že počkáme. Nyní nastal čas začít. Očkování jsem rozdělila, protože mi přišlo nebezpečné dát dvě očkování najednou, jak je v poslední době standardem. První povinnou dávku jsme dali do pravé nožky, která je co se týče stavu PEC lepší. A udělali jsme v rámci možností dobře. 

Co musím řešit nyní na pravé nožce, si nedokáži představit řešit na levé. Objevila se nejprve zarudlá mapa, která připomínala otlak. V době před aplikací očkovací látky, byla ale nožka naprosto v pořádku. Později povrch kůže začal mokvat a rozjela se vyrážka podoby vlhkého ekzému, která se odlupuje, nebo spíše drolí. Začala jsem nožku ošetřovat dvakrát denně, měnila ponožky, aby se místo udrželo v čistotě. Vše se hezky zhojilo, než přišla dávka druhého očkování. A nastartováno bylo druhé kolo. Do té doby jsem uvěřila tomu, že by to nemusela být reakce na očkování, ale opravdu jen otlak. Což se u dlah stát může.

Hledala jsem rady ve skupince rodičů a vyhledala příspěvky s danou tématikou. Některé komentáře doprovázely i fotografie zasažených míst. Ty se však nepodobaly tomu, co se utvořilo na nožce Ciri a tak jsem opět konzultovala s lékařkou. Musím říci, že jsem na naší pediatričku hrdá za to, jaká je! Do ničeho mě nenutí. Naopak! Hledá možnosti a informace.

Dala si práci. Kontaktovala výrobce, i distributora očkovací látky a radila se. U starších dětí se injekce běžně aplikuje i do paže, v oblasti blíže k ramenům. Paní doktorka se poradila s kolegyněmi, lékařkami a na další návštěvě byla připravená, se mnou promluvit o možnostech, které máme.
Ciri dostala "včeličku" a já čekala, zda se dostaví stejná reakce jako u nohy. A dostavila. Druhý den měla Ciri červenou sucho kůži, jakousi vyrážku, která se táhla od ramínka ke klíční kosti (foto pořízeno při začínající vyrážce). Výhodou ale bylo, že na rozdíl od nožky, větrala, takže poměrně rychle zmizela, zatím, co nožičku léčím ještě dnes. Hlavně díky diskuzi ve skupině rodičů dětí s PEC, jsem našla způsob vhodného ošetření.

Reakce je zapsána ve zdravotní kartě.
Co máme rozočkované, doočkujeme. O dalším si musím, ve spojitosti PEC, ještě hodně přečíst.

DrakyÁda

Letošní podzim Áda vnímá doslova všemi smysly. Byt máme plný kaštanů, po kterých si ráda bosa chodí, listí - ze kterého tvoříme a neustále mě upozorňuje, že venku: "Fu, fůůů..." neboli fouká. Usoudili jsme s tatínkem, že je správný čas zúčastnit se "Drakyády", soutěže v pouštění draků.

Plánování výroby čehokoliv je zdlouhavé a dodělávky jsou nejhorší, zvláště když se rozhodnete vyrobit letu schopného soutěžícího ze zdrojů "co dům dá" (teda v našem případě spíše byt) den před akcí.
Tatínek měřil, lepil, tvořil a Áda malovala, motala a nadšeně zkoumala vše, co bylo připraveno k projektu. Nejoblíbenějším nástrojem se staly nůžky, kterými nedávno naporcovala svůj provázek k navlékání korálků na cca tři centimetry velké kousky, protože se jeden z korálků zasekl a nechtěl dál. Raději jsme s Ciri veškeré dění pozorovaly z obývacího pokoje a tvořily ocásek z modrého krepáku, abychom také něčím přispěly.
Hodinu před odjezdem na drakovi uschlo poslední lepidlo a byl připraven vznést se do nebes.

Dobře. Letěl asi dvě minuty, než se zřítil. Radost z letu ale trvá dodnes! Áda obdržela diplom a lízátko za účast.
Návštěvu akcí s rodinnou atmosférou od KAMARÁDŮ STOCHOV moc doporučuji! 

Než se změní vítr...

V krásné pohádce pro děti chůva Mary Poppins praví: "Zůstanu jen do chvíle, než se změní vítr..."

Jak dlouho to ale může být nikdo neodhadne.

Tak je to i s časem, který máme.

Kolikrát se na někoho zlobíme. Obhajujeme si svá rozhodnutí svými představami, jak by se dotyčný k nám měl chovat. Všechny bolístky, bebíčka, křivdy si lepíme náplastmi domněnek a tváříme se ublíženě. Ale známe všechny okolnosti? Pohled z druhé strany? Všechny možnosti?

Vlastně vůbec nevím. 

Když se nám narodilo první miminko, počty přátel, domnělých přátel a známých, rapidně klesly. Nebo spíše se přefiltrovaly. Byly tu ale stálice, o kterých víte, že žijí, mají se dobře, buď bydlí daleko nebo nemají čas. Zkrátka mají své životy, svoje činnosti a nepotkáváte se tak často. Když je však nějaká akce, vezmete telefon a víte, že na druhé straně ho někdo zvedne. Víte, že na druhém konci někdo je. 

Manžel, sem tam, jezdil sám. Občas jsem akce sledovala a několikrát jsme přátele vyrazili pozdravit všichni, i když jsme pak čekali druhou princeznu a výpravy pro mě byly mnohem náročnější. 

Někteří přátelé podnikli velké životní kroky, vyměnili partnery,přestěhovali se, založili rodiny. Nebyla jsem u toho a bylo mi to svým způsobem líto. Měla jsem své "bebí". Utěšoval jsem se tím, že až budeme mít děti větší, budeme se scházet na grilování, sjíždění řek a kempování, návštěvy akcí pro drobotinu a při jiných výpravách za dobrodružstvím. 

V září k nám přišla nečekaná zpráva. Stále ji nemůžu uvěřit. Svíčku jsem nedopálila. Bojím se vytočit telefonní číslo. 

Až totiž telefon vyšle hluchý zvuk. Svíčka dohoří. Mé volání zůstane bez odezvy. Budu muset přijmout fakt, že pro kamarádku, stálici, dobré srdce a neuvěřitelně upřímného člověka a cenného rádce se změnil vítr. Odešla. Je pryč.

Volejte svým přátelům častěji. Vždyť od toho ty mobily jsou. Abychom mohli volat, kdykoliv si vzpomeneme. Vytáčejte, dokud zvoní.

Míša otevřela svůj deštník a nechala se unášet k nebi, tak náhle.