Mezidobí svátků

První Vánoce

Na Štědrý den jsem se moc těšila. Už den předem tatínek připravil stromek do stojanu a ráno začalo zdobení. Po zvážení všech možností, jsme rozhodli, že stromeček dostane jen základní kabátek, bez skleněných ozdob. Slaměné hvězdičky a andělé, dřevěné houby, modré plastové lesklé koule, klasické perníčky, řetězy ze skořice a kaštanů, poprvé doplnily žárovičky a lesklá špička. Stromeček se líbí všem doma, včetně chlupáčů. Dokonce jsem stačila i naklidit, než přišla návštěva (tentokráte zvaná). Ádě se však zdál byt moc "načančaný".  Po procházce, v čase mezi servírováním cukroví a vařením čaje, kdy jsem se snažila návštěvu usadit a pohostit, Áda stačila ocucaným perníčkem ozdobit sebe, natřít čerstvě potaženou sedačku, stůl, tetu a povolala psa, aby jí celou olízal. 

Manžel s rozpřaženýma rukama krčil rameny:"To naše dítě je hrozně rychlý!"

Umyla jsem prcka, utřela stůl, bavila se s návštěvou a sledovala, jak nám dva honící se psi testují uvázání stromečku. Po odchodu příbuzných mohu říci, že úmrtnost ozdobiček je doposud poměrně nízká:

• jeden perníček
• dvě koule 
• tři houby
• sežrané sušené pomeranče nepočítám
• jeden anděl (kterému z toho všeho šlo "tělo kolem", protože hlava stále visí).

Sváteční večeře byla báječná! Dcerka nakrmila svým jídlem i psa, takže nebylo nutné večer krmit..."Néééé, dobře." To víte, že jsme chlupatým miláčkům také připravili sváteční večeři. 

Poprvé jsem ale řešila vnitřní konflikt. Jak uvést malému dítěti úplně první Vánoce? Vyprávět o Ježíškovi? Pohádku? Pravdu? Přiznat se, že dárky kupujeme my, rodiče? Bylo mi řečeno, že tak malé dítě z celých svátků ještě nemá rozum, ale jak doma vánoční rodinné tradice nastavíme, tak je budeme do budoucna mít. Zvoneček zazvonil, když jsme si umývali ruce. Šli jsme ke stromečku a rozbalili dárky. Žádné zdlouhavé vyprávění neproběhlo. S manželem budeme stavět na momentu překvapení: "Kdy se dárky objeví?". To by snad šlo. Rozbalování dárečků pod stromečkem si Áda moc užila. Svítila ji očička nadšením a  zvuku trhání balicího papíru se nemohla nabažit. Dárky se trefily do vkusu a i nyní jsou stále "v kurzu". Co však dál? Co až se zeptá? Bude-li chodit do školky, jak jí vysvětlit, že nemá brát iluze ostatním dětem. Sama vím, že při hádce o tématu "dárky nosí/nenosí Ježíšek" jsou děti schopny se do krve pohádat a ošklivě si ublížit. (Ocením radu i inspiraci v komentáři).

Letošní renovace a krášlení

Konečně jsme se pustili do opravy chodby. Dlouho se o ni pokoušíme, ale pořád se nedostávalo peněz ani času. Po ložnici je toto náš druhý silvestrovský projekt. Hodinu a půl jsme dávali dohromady design celé předsíně. Což je celkem krátká doba, vzhledem k tomu, že vstupní prostor bytu či domu vypovídá mnohé o lidech, kteří v daném místě bydlí. Muž je hlavně zastánce toho, že má atmosféra ulevit od starostí. Zkrátka si říci: "Jsem doma!", hned jak otevře vchodové dveře. 

Pro každý nákup, takové menší povyražení mezi lidi, se snažím přikrášlit své já. V jednom dni se nám sešla návštěva s nakupováním. Ačkoliv jsme si předem den naplánovali, přišla klasická nestíhačka. 

Sepsat seznam, přebalit miminko, upravit sebe, obléci sebe, KÁK!=přebalit miminko, obléci miminko, upravit se...

"Mamama" chňap. Áda mi právě odklonila kartáček řasenky od oka a mne si mazlavou černou hmotu v dlani. "Pába, báába." směje se.

V úleku jsme vyběhla do koupelny omýt akčnímu dítěti ručičku. s jedním okem namalovaným, druhým rozmazaným, respektive namalovaným až na uchu. 

"Co děláte holky?" Má točená zatáčka smykem k umyvadlu vzbudila zájem tatínka na toaletě. 

"Áda mi sáhla na řasenku." 

"Ach jo. No, budeme potřebovat 28 metrů čtverečních tapety i se skříní."

"Cože?" Namočila jsem dcerce rukáv pod tekoucí vodou. Vida, můžu převlékat znovu. 

"Já tu ten čas nepros*al!" Chechtá se z boudy-budky manžel. "Já počítal!"

"Zlato, já mám teď úplně jiné starosti." Áda právě shazuje mávající ručičkou drogerii na umyvadle.

"Jasně, no, pojedeme."

Jasně! Až napopáté převlíknu dítě, i sebe, možná se stihnu odlíčit a učešu se za pochodu. "Určitě, za chvilku vyrazíme."

V současné chvíli máme položeno nové PVC a kupu materiálu ke zpracování.Stihneme Nový rok v novém? Uvidíme. Dlouhé večery s dalšími zuby a tyčinkou Herkules na lepení skob na tapetách mě přesvědčují, že vše bude hotové o něco později. Do příjezdu PRA určitě!

Silvestr

Ačkoliv petardy bouchají po setmění už od Mikuláše, dnes rapidně nabývají na intenzitě. Odeta je nastěhovaná v koupelně. Přísahala bych, že tento den v roce její bílé chlupy zelenají! Yaska je rozvalena na teráriu a hluk se jí netýká. Pravidelně koukne očkem po psu, který získal dojem, že mu venku utká práce. Jak je možné, že venku bouchli tolik prasátek a on tam není?!

Áda volí nejhlasitější variantu. Snaží se přeřvat práskání nesoucí se odrazem od stěn panelových domů. V posledních minutách tohoto roku, ve chvílích ticha, kdy miminko odpočívá, věnuji čas poslednímu letošnímu psaní a hlavně poslání vybraným peněz pro Míšu na její účet. Děkuji všem vám, kteří jste přispěli, věnovali pozornost prodeji či se zapojili se do dražby věnců.

 KRÁSNÝ A RADOSTNÝ ROK 2016 PRÁVĚ PŘICHÁZÍ!!!

Krásné prožití svátků

Hubená cukrátka

První Ádino pečení! Hurá! Vytahuji vykrajovátka, formičky, váleček. "Co bude říkat? Bude jí pečení bavit?" běží mi hlavou nekonečné množství otázek.

Posadím prcka do židličky ke stolu, z plínky umotám zástěrku. "Víš co budeme dělat?"

"Blááá. Máma!" nadšeně plácá do pultíku židličky.

"Vykrajovat perníčky. Uhodla jsi." Áda nadšeně mává ručičkami a směje se.

Vyválím těsto do veliké placky (na lakované desce kuchyňského stolu, za což na sebe nejsem pyšná, vál nemáme). "Teď potřebujeme vykrajovátko." Nabízím dcerce plastové prasátko, stromek, sněhuláka a hvězdičku. Vítězí prasátko. "Vida, tak ho budeme takhle vykrajovat."

"Wuáááá! Bababa!" Mlátí Áda prasátkem do těsta a hrne si k sobě zásobu hladké mouky. Kýchne. Mouka je všude. "Pááápa." chechtá se prcek.

"No mouka udělala pááá" pokrčím rameny a říkám si, jak bude muž potěšen, když včera vysával.

"Mňam?" dívá se Áda tázavě na těsto.

"To teprve mňam bude, až těsto upečeme." Snažím se poštelovat prasátko na těstě.Vykrojím tři prasátka, než se dcerka rozhodne, že chce přece jen ochutnat těsto za syrova. Ručička se blíží k pusince. Néééé! Hned to pusť! Zděsím se. Tohle prckové jíst nesmí! Co když to sní? Bude jí zle? Je v tom jedlá soda! Což bude nejspíš nejmenší problém. "Ádo, syrové těsto se nejí. Spíš jíst by se nemělo, bolí z něho bříško." Snažím se zachovat klid. Jak mohu Ádě tvrdit, že se něco nedělá, když viděla, jak ochutnávám těsto na rohlíčky? Zapeklitá situace.

Pamatuji si, jak jsem jednou vyráběla na odpolední sváteční dílně s dětmi. Zrovna jsem vysvětlovala postup a pronesla větu: "Je potřeba udělat čáru, ale vy jsi na to vezmete pravítko." Jedna z maminek mě upozornila, že pravítko nemám. Tehdy, jsem se cítila velice dotčeně, až později jsem pochopila, že to byl okamžik, kdy se zrodila chyba. Dítě, na které se pravítka nedostalo, si také řeklo, že to zvládne bez něho a pak bylo moc smutné, když mu dílky výrobku nepasovaly k sobě. 

Dcerka se stále natahovala pro těsto. Protože jsem mezi tím naplnila silikonovou formu na oříšky, měli jsme obsazené už všechny plechy. Dali jsme si pauzu a chvilku si hrály. Jak jinak odvést pozornost od pomoučené placky? Později Áda usnula a mimo jednoho plechu připečených ořechů (ANO! I v silikonové formě se dá cukroví spálit.), jsem zbytek dokončila, zatím, co spala. Zbývalo zdobení. 

Po svačině a nezbytném úklidu kuchyně, jsem dumala, jak malou pomocnici do procesu zdobení perníčků zapojit. Z jednoho pečení dortu mi zbylo barevné sypké zdobení, neboli cukrářská rýže. Na hluboký talíř jsem nasypala více jak polovinu obsahu krabičky. Ve sklenění misce rozehřála čokoládu. Posadila mimčo do stoličky plna očekávání.

Namočila jsem perníček v čokoládě a plácla jej do talíře. Poplácala. Oklepala z přebytku barevných kousků. A "voilà" perníček byl hotov. 

"Mamama" tleskala Áda. "Plác!" Barevná rýže byla všude!

Strnule jsem koukala a váhala, jestli se zamračit, nebo si s malou tento moment užívat. Ostatně mohlo mě napadnout, že budeme zdobit všechno, včetně podlahy, židličky, na které dcerka sedí a psa, který čeká, co dopadne pod stůj. Začala jsem se smát! Při troše fantazie vypadal Boro jako ozdobený nedopečený perníček. 

Pečení cukrátek jsme si celkově moc užili. Vzhledem k časové náročnosti, mám zatím jenom pět druhů. I tak už slyším, že nemám nic péci, protože návštěvy přiberou kila navíc. Do příštího roku zkusím zapracovat a napeču krásně a dietně, jako paní Hana Vávrová.

Vypráskaná nadílka

Nespletla jsem si svátek, ani roční období. Místo balíčku od Mikuláše, ať už s obalovým materiálem na nervy ve formě čokolády, nebo uhlím od čerta na zátop, jsem dostala domácí šokový zážitkový kurz.

Vše potutelně začalo pátkem, kdy jsem měla svátek. Někdo popřál, někdo nepopřál, to je asi jedno, ale, každopádně pošťák ve dveřích se opět pokoušel doručovat poštu již několik let zemřelému dědečkovi mého muže. Když jsem odmítla zásilku převzít, poznamenal si do papírů důvod a s úsměvem na rtech odešel. Mě situace vtipná moc nepřišla. Ačkoliv jsme opakovanou dosílku pošty řešili několikrát přímo na vedení, urputná pošta pořád doručuje. Co má taky chuděra dělat, že? Je to její náplň práce!

V sobotu se manžel chystal na naháňku, tudíž s hafanem do práce. Těšila jsem se, jak si Boro protáhne tělo i čenich a ověří si opět všechny své schopnosti a dovednosti před možnými vlohovými zkouškami. Asi tisíckrát jsem připomněla, aby se nikde nezdržovali, protože je dnes Ádina první nadílka! (Toužila jsem po fotečkách usmívajícího se mimina). O to větší bylo mé zděšení, když přitáhli hoši domů. S jistotou řeknu, že zkoušky nebudou. Pes celý namodro od dezinfekce! Pokousaná packa, porytá ouška a domlácené bříško. Muž ho doslova nesl na rukou. Chtělo se mi plakat a všechna krev se mi hrnula do hlavy.

"Co to je!?"

"No, já ti nechtěl strašit, je v pohodě. Žije." konstatoval manžel, zatím, co jsem vřeštěla a snažila se domoci informací a popadnutí dechu.

OPRAVDU ŽIJE. Běželo mi hlavou. Pes nevydával žádný zvuk. Ani nešvihal ocáskem. Nezmohl se vůbec na nic. jen visel jako mátoha v náručí svého páníčka, který jej ještě musel vykoupat,

"Stál s kamarádem proti šesti psům!" začal láteřit nešťastný páníček, jakmile jsem zavřela dveře. "Idiotští psi!"

"To byl nějaký sváteční honec? Vždyť nikdy problém nebyl!" Pravda, doposud se Boro neserval, nebo respektive ne takhle devastačním způsobem.

"No! Nemá to z práce, nestál proti praseti," při slovu -prase- pes ožil, "ale proti houfu závistivejch čoklů!"

"Alespoň proti nim nebyl sám..." hladila jsem nemocného pejska se slzami v očích. "Nejlepší kamarád ho nezradil! Jak je na tom on?"

"O něco líp. Má pokousané spíš jen uši."

"To mi nepřijde lepší." psala jsem SMS kamarádovi, majitelovi druhého psa, ale neozval se. Pomýšlela jsem u spřáteleného chlupáče na nejhorší.

Doufala jsem, že se nám podobné šlamastiky vyhnou. Žena lesníka musí být hold trochu ošetřovatelka i veterinář! Našla jsem sterilní rukavice, čtverečky a lehký obvaz a dle instrukcí, za statného dozoru manžela a sestřičky v dětské židličce, jsem zranění zbytek víkendu ošetřovala.

Z balíčku od Mikuláše měla Áda velikou radost. Našla v něm Jablíčko, kousátko a měkkou hrušku, do které se pustila ihned po vyndání ze sáčku. Šťávou sladkého ovoce bylo olepené miminko, oblečení miminka, oblečení maminky, sedačka i zem (když hruška padala), ale všechno přejdete, když se rozzáří úsměv dítěte. Máme moc hezké fotky.

Jedno z velkých překvapení mě ještě čekalo. V neděli měla přijít na návštěvu tchyně. Přišla, ovšem s nečekaným doprovodem švagrové a jejího přítele. Krve by se mě v tu chvíli nedořezal. Věty typu: "Tohle máte od nás." a "Hihi, ona ti to máma neřekla." Mě utvrdily v tom, že šlo čistě o plánovanou akci. Nevadí mi, že přišli, ale to, že jsem tak velkou návštěvu nečekala, takže jsem připravila na posezení kuchyni  ne obývací pokoj (kde jsem měla rozložené šití). Navíc, deky na gauči viděli vysavač asi před týdnem, takže alergie na srst bujela jedna radost. Z hostů jsem navíc měla pocit nucenosti a pocitů stísněnosti, protože "všude jsou ty chlupy"....Hold je lepší příště dát vědět dopředu.

Také už se těšíte na vánoční příbuzenské návštěvy? Jezdíte jen na svátky, nebo se navštěvujete přes celý rok?

Setkání s čerty

V sobotu jsem nenadále vyrazila s Ádou na jednu z předvánočních akcí. Před první adventní nedělí se v Toulcově dvoře (v Praze) konal zábavný den pro děti i rodiče nazvaný "Mikulášský jarmark". Nechyběl hudební doprovodný program, výtvarné dílny, prodejní stánky s hand-made věcmi, pečená trdla, vůně medoviny a horkých jablek či kaštanů. V rámci veselí jste si mohli za malý poplatek vyfouknout svojí skleněnou bublinu, nebo namalovat ozdobnou kachličku z pálené hlíny, či vyrobit jednoho z tradiční trojce z vařečky. Mezi návštěvníky se proplétali pohádkové bytosti z knih Kašmir Huseinović, svaté Lucie, andílci (i z řad příchozích dětí)  a nechyběli čerti! 

Áda živého čerta viděla poprvé. Doma jsem o nich mluvila, ale ani obrázek v knížce jsem jí doposud neukázala (pokud nepostřehla obrázek na mobilu, když volá babička). Řekla jsem, že chodí s Mikulášem a Andělem jednou v roce a společně oceňují dárečkem celoročně hodné děti a čert obdarovává uhlím zase děti zlobivé. Odnášením do pekla, a dalšími záležitostmi jsem dcerku nestrašila. Ostatně, trauma nebo infarkt vlastnímu dítěti způsobit nechci. Vyvstala mi ale otázka, zda se čerta nebojí jen děti, které o sobě vědí, že zlobily. Proč zažívají ten obrovský strach z bytosti, která jim není nebezpečná, ani ohrožující, jestliže mají svědomí čisté? Musím zapátrat v chytrých knihách, kdy se dá s jistotou říci, že se u dětiček rodí svědomí. Je-li to ale ve vyšším věku, proč mají strach? Fakt je, že jedna známá dotáhla historku o vodníkovi k dokonalosti takovým způsobem, že její vnouče nevleze ani do brouzdaliště, natož do tmavé rybniční vody.

Zrovna jsme šli kojit do zázemí pro maminky a miminka, když se pekelníci chystali na scénu. Áda si mohla ze šátku zvědavostí hlavičku vykroutit, přitom mě donutila za bujarého pláče vzdát stání ve frontě na pohankovou palačinku. Místo leknutí, zkoumavě sledovala skotačící trojici čertisek s chrastícími řetězy a pytli. Než jsme vstoupily do útrob domku, stačila se na všechny ještě kouzelně usmát. Takže vlastně nezlobí...

Po naplnění potřeb dítěte, jsem si šla opět stoupnou zpátky do fronty. Náměstíčko se zaplnilo lidmi a u stánku stáli jen tři nadšenci.  "Budu tentokrát hnedka na řadě" mnula jsem si předčasně ruce. Dcerka byla již spokojená a poslouchala koledy znějící z jeviště. Záhadně došlo těsto..."OK, asistentka stánkaře šla s kyblíkem pro další...budu v klidu čekat."

"Mami, Klárka, Martin a Tonička chtějí taky palačinku." přihopkala malá holčička k paní přede mnou. "A táta si tu horkou méďovinu dá." předala celý vzkaz a hopkala zpátky.

"Počkat, cože?! Vždyť se peče jen na dvou pánvích!" jímal mě vztek. A pán ještě o místo dřív v řadě bere taky alespoň tři kusy... Zatím, co kamarádka, která se rozhodla pro obyčejnou variantu palačinky, už dávno koupi snědla, já tu budu stát další tejden! 

Nebyla jsem daleko od pravdy...Program skončil, dav se pomalu rozcházel, Áda usnula, Jakub volal, že již je připraven nás vyzvednout...Já stále čekala na tu svou sváteční pohankovou palačinku!!!

Když konečně přišla řada na mě, zkřehlými prsty jsem zaplatila kovovou padesátikorunou objednávku jednoho kousku s Nutellou...."no co, po hodině čekání si ten palmový olej dopřeju."

Načež přiskotačily dva čerti s Mikulášem a spustili: "Áááá! Tady máme hříšníka!"

Mikuláš s rozpadajícím se vousem pokračoval:"Že tě stánkaři ihned odneseme do tepla!"

"Tak to ne!" začala jsem zhurta. "Teď ne! Konečně jsem na řadě!" Nasadila jsem nebezpečný výraz s povolením zabíjet. "Už tu frontu čekám podruhý!"

Čerti mírně znejistěli, ale Mikuláš se nenechal vyvést z míry. "Dobrá, dobrá. Ale víš stánkaři, že všechno na tebe vím!?"

"Víš? Co víš? Já jsem byl celej rok hodnej!" Usmíval se stánkař. A špachtlí čechral mojí palačinku. "Chcete tam i skořici?"

"Ne, děkuji." odpověděla jsem hbitě.

"Tady v hříšné knize se píše, že čůráš do umyvadla stánkaři!" chechtal se Mikuláš a mával knížkou v novinách. "To kdyby jste tušila, mladá paní, tak si tu nic nekoupíte viďte?" přísně dodal.

"Možná ne, ale teď už tu palačinku mám placenou." pokrčila jsem rameny. 

Stánkař popadl pytlík se skořicí, posypal palačinku, hojně namazal lískooříškovou pomazánkou a nabídl mi ubrousek."Tak tady je. Hezké svátky."

"Tak přeji, na shledanou." Sebrala jsem tácek s palačinkou, vykašlala se na reklamace a prchala k vratům dvora.

Obávala jsem se, že mi muž v autě zmrzne. Opak byl pravdou. Sice krásně vytopil auto, ale při vyvazování miminka ze šátku mi dvěma mocnými hlty uzmul skoro půlku vydařené palačinky. "Je pohanková a moje!"křičela jsem marně.

"A moc dobrá! A nezbuď miminko." ozvalo se nazpátek. 

Než jsem nastoupila do auta, dupla jsem si. Ach jo. Jedno tělo, jeden duch...

Těším se, až navštívíme jarmark příští rok v kruhu rodinném. Áda si vyrobí vařečkového čerta a muži koupím vlastní palačinku!

"Baru a nechceš je udělat zítra k večeři, je vážně moc dobrá!"

Když se...?

Místo oslav Nového roku jsme si vytvořili a vytapetovali ložnici. Bylo to skvělé! Nový rok začínal v novém a spoustu novinek nás tehdy teprve čekalo...nyní se obrňuji trpělivostí, když se Áda snaží tapetu loupat! Krásně se u zdi postaví, usměje a prstíčky zaškrabká na strukturu tapety. Bezva hlína,opravu! 

Když konečně ručičkou uchopí odlepující se hranu tapety, zachechtá se a s tázavým pohledem se otočí na mě. Koukej mámo, co dokážu! Vzápětí se ozve lupnutí namáhaného lepidla. Chichichi! Ještě!

"Ne!Ádo, ne!" snažím se výchovně zapůsobit, i když je mi situace spíše k smíchu. Áda se tváří tááák důležitě! Pokus opakuje, přičemž se hlasitě řehtá. 

"Prosím tě, co vyvádí?" Zaujatě mě žádá o vysvětlení babička na telefonu.

"Prcek loupe tapetu." odpovídám spěšně. "Ádo, NE!" snažím se být důraznější.

"Hááá matko, to ti teď začne." směje se babička. (To zrovna potřebuji slyšet!)

"Říkám to naposledy!" Už se mračím. 

Áda si sedla a u plácání stěny konstatuje: "Pababa!"

"Já tě slyšela!"sekunduje babička. 

"Jo, promiň."

"Ne tebe, Ádu."

"Aha."

"Třeba bude designérka a nelíbí se jí."přidává si babi.

"Třeba se jí líbí jen ten zvuk křupajícího lepidla."

"Tak to nevím čím bude." rezignuje babička a s příslibem brzké návštěvy pokládá telefon.

Jo to já taky nevím.

V kontextu světových událostí mi hlavou víří nejrůznější myšlenky. Přiznám se, že pozitivních je jich opravdu jen zlomek. Hůře se mi spí a vrací se má potíž s jídlem. Z celkem běžných klepnutí do hlavy, či končetiny, které se u dětí, co se pokoušejí postavit, násobky množí, kolikrát chytám hysterické záchvaty. Áda mou nervozitu cítí. Vstřebává veškeré mé obavy a pocity jako houba.  Je jedno jestli zrovna jdeme venku po chodníku, jedeme autem či autobusem, nebo sedíme doma. Vždy se na mě podívá a snaží se vyčíst jaká bude následovat reakce. Dle vyhodnocení začne řev, pláč, vztekání se, či fňukání. 

"Neblázni, vždyť ji bude kolik? Devět měsíců?!" snažila se mě uklidnit jedna ze známých. "To ještě nemůže být cílené. To je blbost! Moc si to bereš, máš strach a blbneš!" Chroupala právě koupené sušenky."Chceš?"

"Jo."

"Jo,co?"

"Ráda bych tu sušenku. A v tom druhém máš asi také pravdu. Moc se bojím. Strach se živý strachem. Nerada bych měla doma malého neurotika."

"No to si musíš pro sebe koupit čoko a malý to tak neukazovat."

Hm. Rada. Jenže čoko nezabírá a Ádě nechci lhát. Raději jsem komentář spolkla. 

Nejhorší je, když mě obavy pohltí na hodině plavání. Jeden ze cviků prakticky učí dětem dát volnost a důvěru. Pouze s nadnášením hlavičky, necháme miminko splývat na hladině a pomaličku jej "vezeme". Jsem paralizována hrůzou! V hlavě mi víří co když a Áda začíná plakat. 

Lektorka mi hned spěchá na pomoc: "Půjčím si plaváčka, ano?" 

Křečovitě svírající prsty kolem prckovi ruky zaručí, že se do požadované polohy na vodě ani nedostane. Snad nebude mít modřinu. Nejsem schopna se hýbat! Lektorka opatrně vezme miminko, položí jej na vodu a"veze". Áda si v klidu ocucává pěnovou hvězdičku a relaxuje, než mě ztratí ze zorného pole. 

"Maminko, pojďte k nám." oslovuje mě instruktorka. 

Poprvé váhám, zda mám do bazénu s malou chodit já. Jestli by nebylo lepší, kdyby s ní chodil tatínek. Bojím se. Zvládnu to? Dokážu ji dát volnost? Vždyť je to mrňavý bazén  a je maličká! Přesto mě už nyní chytá panika...Svět není takový, jaký jsem jej jako dítě znala já. Mám děkovat, nebo připravit své dítě na výcvik přežití??? Aaaa, fuj! Všechny myšlenky se mísí dohromady. 

"Halo, maminko! Vracím plaváčka. Je moc šikovná." Usmívá se lektorka.

"Děkuji."

"Není zač. Budeme na tom pracovat, ano? Nebojte, ona Vám pomůže to překonat. Jen jí věřte. Hm?" pokývá hlavou a mě je do breku. 

Nad odpovědí na otázku manžela - Jak jsme si tentoktát zaplavaly?- jsem dumala ještě pozdě v noci.
"Né, Ádo! Nechtu tapetu...ať nebudíme tatínka..."

Nejhorší pro dítko je, když se máma bojí. Nejsem si jistá, zda je nejtěžší pro mámu přiznat si, čeho se bojí, nebo dovolit si strach. Zatím s řešením začínám. Otevřela jsem knihu od Laury Gutmanové: Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem.  Uvidím, jak vše půjde dál...

Domácí tvoření

Už mám téměř vybaleno. Několikrát jsem se zmínila, že stále bojuji se zabalenými krabicemi, které byly určeny na stěhování. Přičemž, některé čekaly už velmi, velmi dlouho (asi ještě z přistěhování; Chacha!). Divila jsem se, jaké jsem našla poklady, včetně desek s obrázky z mé první třídy. Žila jsem v domnění, že jsem vyhodila i zbytky komponentů dekorací z různých tvořivých odpoledních akcí. Ne! Mohu se pyšnit titulem zasloužilého sysla! Nesmím se divit, že krabic je plný pokoj, když ukrývají nejeden historický artikl...

Navíc moji rodiče vyhodnotili, že už u nich nebydlím dlouho a postupně mi začali přivážet"zbytky" obřích rozměrů z kategorie může se hodit. Včetně pytle pedigu, krabice barev, látek, tvořivých knih a hraček po kocourovi, který se v loni v listopadu zaběhl. "Kdo má malý byt, přifoukne si ho a hotovo!"
V pochmurném počasí podzimu jsem začala nalezený a dovezený výtvarný materiál zpracovávat.  Zde je několik vybraných fotek. Jakpak se vám výrobky líbí?

Věnce
Korpusy jsem vytvořila z pedigu za četné asistence Ády a zvířátek, kteří lapali po mokrých šlahounech. Jsem ráda, že jsme si u splétání neublížily a všechna očička zůstala tam, kde mají být.
Dobré doporučení: Pokud chcete jít na šišky, jděte už v srpnu! Já toto nevěděla a málem zamáčkla slzičku. Aneb, za deště s dusna všechno v lese hnije  už se nedá sbírat...

Věnce adventní s čajovými svíčkami

Věnce vzpomínkové

Vence dekorační

Věnce závěsné (na dveře nebo okna)

Strom na vzkazy

Vnitřní tubus je sice papírový, ale s tavnou pistolí, mořskou řasou a trochou fantazie, můžete vytvořit pěknou dekoraci. Vzkazy a seznamy na nákupy nemusí tapetovat pouze dveře lednice, ale mohou se stát lístečky stromku...

Voskovky jako nové

V neposlední řadě jsem objevila krabičku plnou kousků voskovek, ještě s nápisem 1.C. Ze starých voskovek mám nové. Duhové :) Aneb nalámejte kousky na pidi kousky do malých silikonových formiček a šoupněte na tři minuty do trouby. Vzor nelze předen předpokládat a tak se recyklace barviček stává o to zábavnější. Každá je originál, každá je překvapení!

Takže už vím, že péci mi půjde a hrrr do vánočního cukroví! 

Do bazénu, mámo!

Vhodný věk. Nevím, kdy je vhodný věk začít plavat s miminkem. Mnoho odborníků tvrdí, že se může začít kdykoliv, po vyhojení pupíku, tudíž ještě v prvním měsíci prckova života. Já si tím tak jistá nejsem. Jako prvorodička jsem nedala dohromady tolik statečnosti, abych s malinkým novorozencem vlezla do veřejného bazénu a vlastní vodní nádrž (mimo vany) nemáme. V pozdně pořízené plastové vaničce navíc Áda řvala, jakmile byla do malého množství vody položena a pustila jsem ji z rukou. Ať byla na šikmém lehátku, zabalena ve velké plínce (jak se též doporučuje, kvůli vnímání prostoru), nebo volně, nemohla se samostatně plavit. Upřímně mohla, ale řev ve mě vyvolával úzkost a nechtěla jsem, aby vodu začala nesnášet...stejně, jako když jí nyní položím do postýlky.

S blížícím se datem půlroční prohlídky jsem začala shánět kurz, kam bychom mohly nastoupit. Vše plné na sto let dopředu! Maminky, při zapsání do porodnice si rovnou rezervujte místo ve vybraném kurzu plavání s miminky, plánujete-li začít.

"A to jsi nevěděla?" klepala se na čelo známá (která mimochodem děti nemá). "Možná dej i přihlášku do školky, aby malá byla v pořadníku!"

Totálně frustrovaná jsem vizi o plavání odsunula po obvolání šesti bazénů, i těch, ke kterým bychom cestovali i hodinu."Fajn, plavání nebude. To přežiju!" dupla jsem si.

Poslední týden v říjnu se nenadále objevila možnost docházet na zkrácený kurz plavání v nedávno otevřeném, novém, plaveckém centru. "Hurá!" Plavky máme a tak jsem mě a Ádu hrdě přihlásila. Vešli jsme se do kapacity kurzu a čekala nás 10.listopadu první hodina.

Měla sem velikou radost, když mi bylo sděleno, že do tohoto komplexu bazénů nesmí mít malé děti jednorázovou papírovou koupací plenu a akceptovány jsou pouze neoprenové plavečky. Doma proběhl test oblékání plavek i koupání. Jsou parádní!Jedná se o neoprenovou plenu Konfidence baby swimming velikosti S (6-9kg) Hezky těsní a dělá malý zadeček.

Udržuje se snadno. Stačí prát ve studené vodě ihned po koupání.

Lekce 1

Zjistila jsem, že se k areálu s bazény dostanu poměrně snadno povrchovou dopravou. S jednám přestupem jedu padesát tři minut autobusem. Autem je čas podstatně kratší, ale od události, kdy jsem celou cestu prozpívala, jsem opět neřídila. Povedlo se nám vyrazit včas a vstoupit do prostoru šaten půl hodiny před začátkem plavání. Jít do bazénu sama, nudila bych se....

Od slečny recepční jsem obdržela jakési hodinky bez ciferníku, neboli čip na otevírání skříněk. Ano SKŘÍNĚK! Nedostala jsem jednu, ale hned dvě! V hale pro schování kabátu a bot a poté vnitřní (v dámských šatnách) pro uložení ostatního oblečení. "Luxus!" pomyslela jsem si, zvyklá na jednu vojenskou plechovou, kde musíte užít vlastní zámek (který se nesl v batohu). Zutím bot pocit první třídy skončil. 

Jak se sakra leze to té skříňky!? Cedule u přístroje hlásala podrobný návod: přistoupit-čipnout-stisknout. Přistoupila jsem, přiložila čip, stiskla. Nic. Znovu. Nic. Během pěti minut mi kleslo IQ téměř na nulu. Na pátý pokus jsem zajásala! "Skříňka otevřena." hlásala obrazovka přístroje a začala odpočítávat dvacet vteřin do opětovného uzamčení. 

"Ehm...a kde je???" trubka jsem se nepodívala dopředu. Umělou inteligenci jsem sice přeprala, ale dala jsem si celý proces ještě jednou, než jsem s pocitem vítězství uložila boty. Nevím, jak situaci řeší ti, kdo drží dítě v ruce, jelikož jsem obě potřebovala k mačkání, čipování, otvírání...Díky za šátek!

Vnitřní šatny jsou krásně vybavené pro malá miminka. Ohrádky, přebalovací pultíky, dokonce místnost na kojení! Senzace. Když pominu, že ze zdi se šklebí další bednička pro otvírání skříněk, moc se mi tu líbí. Příprava do bazénu proběhla ultra rychle, s ohledem na časovou ztrátu před příchodem do dámských šaten. Stihla jsem i ještě chvilku kojit.

Seznamovací hodina utekla rychle, až na posledních deset minut, kdy jedno miminko rozplakalo ostatní. Naše Áda cítila s oním paviánem, a tak jsme do sprch dorazily s fanfárou. Kolem chodily uvědomělé matky a mračily se, že si miminko neumím uklidnit a možná ještě rozpláču to jejich. Byla jsem ve stresu a prcka uklidnila až koupací bublina. Hračka je z kvalitního plastu bez BPA, je omývatelná horkou vodou, plave a zaujme vnitřní pohyblivou částí na poměrně dlouhou dobu.

Oddychla jsem si při oblékání Ády. "Už to bude dobré." A začala si broukat písničku Okolo Hradce.  Až jsem budila pozornost. Co na mě ty matky zase vidí?!Copak zpívám falešně? propadala jsem paranoie. Hrabala jsem v tašce, přičemž se Áda celkem ochotně seznamovala s klučíkem ležícím na vedlejším přebalovacím pultu. Byla to scéna jako z filmu Kdopak to mluví. 

"Ahoj zaplaval sis?" Chrastění s hračkou.

"Ale jo, jen jsem se přitopil. A ty?" Pojídání ručičky.

"Mě spíš přitopila máma." Hihňání.

"Tak to máš šikovnou mámu." plácání ručičkami a chechtání.

Šikovná máma nechala doma podprsenku! A to jsem byla nadšená, že jsem kojící poprsí nacpala do plavek už doma. Musela jsem to zkusit! Zjistit, že se nenacpu do vršku od plavek v den první lekce, není zrovna důvod k oslavě. Co teď?! Nemůžu jít s nádržemi mlíka u kolen! Lapala jsem po dechu. Plíny...plíny, plíny! Chorobně balím minimálně tři látkové čtverce. Měly uplatnění. Doslova mě zachránily! Obložená prsa dosahovala velikosti Selmy Hayek! Teď jestli se vejdu do šátku...Balila jsem plavky a ručníky do tašky a v tichosti se modlila, aby  nás manžel vyzvedl autem a nezměnily se plány. 

Poslední kapkou bylo lomcování fénem, Snažila jsem se plastovou helmu na posuvné tyči upevněné na zdi, stáhnout níž, ale nešlo to. Dostala mě jedna maminka, která si s ničím příliš hlavu nedělala. Přisunula si blízkou lavičku a postavila se na ní. Na sušení hlavy bych buď musela mít výšku Avatara, nebo se také někam šplhat.  Pro dnešek stačilo. Uvázala jsem dítě natěsno. Hrnula jsem se k venkovním skříňkám. Vydolovala boty. A prchala, co mi síly stačily. 

Manžel už stál u dveří. Respektive dělal dveřníka všem maminkám s kočárky. Přišel mi moc milý, než jsem si všimla, že příchod mě a Ády nepostřehl. Odevzdala jsem čip, vyřídila vše pro další lekci a vyzvedla muže z brigády. 

"Jak se vám plavalo holky?"

Spala bych, za to Áda řádila ještě dvě a půl hodiny, než konečně usnula.

Předvánoční akce pro Míšu

Na Facebook se prokliknete zde

Domácí mast do mrazu

Dramaticky se ochladilo. Áda začala mít ledové tvářičky a mě mrzl nos. Procházky a házení míčku se zkracovali a Boro ze situace moc nadšený nebyl. Jak to, že je vám zima? Mě je v kožíšku fajn.Lákal nás znovu ven štěkotem a hopsáním. Je čas vyrobit mast.

Ingredience a potřeby:

60 g čistého lanolinu (pozor na levné z drogérií, jsou určeny na praní!) například koupíte zde

30-50 ml kokosového oleje Natur

menší hrnec pro přípravu horké vodní lázně

plastovou mističku

kovové větší sítko (aby obsáhlo hrnec, potopené je k ničenu o_O )

plastové či dřevěné míchátko nebo plastovou lžičku

vyvařené/vypařené dózičky na hotovou mast

Postup:

V Hrnci přivedeme vodu k varu a odstavíme. Dáme do hrnce sítko. Do sítka postavíme mističku, která se nám díky sítu nepotopí. Nejprve rozehřejeme lanolin, který potřebuje teplotu kolem 40°C. Pak přidáme kokosový olej, jež taje už při 24°C. Oleje přidejte kolik, aby výsledek odpovídal vašim požadavkům na konzistenci masti. Já jej dávám trochu více. Jelikož mast mažu na malé miminko, ale pokud chcete tužší variantu, dodržte poměr 2:1, tedy dva díly lanolinu a jeden oleje. Pokud kokosový olej nemáte, nezoufejte. Lze jej nahradit panenským olivovým, nebo mandlovým. Barva a vůně masti bude odpovídat tomu, který použijete. Například olivový vám zabarví mast mírně do zelené. Důkladně promícháme. VAŘIT NE! Počítejte s tím, že vám budou ingredience tuhnout, takže zbytečně neotálejte. Naplníme předem připravené dózičky a necháme zcela vychladnout. Poté zavřeme. Není třeba uchovávat v lednici.

Hotovou mast mažu na ruce a obličej.

Budu ráda, když mi do komentářů vložíte fotografie svých výrobků v dózičkách.

Protáhněte si i vy podzimní procházky :) 

Inspiraci jsem našla zde

FOR BABIES / FOR TOYS

„Jsem tu, jsem tu!!!“ vtlačila jsem se s davem příchozích a Ádou v šátku do vstupní haly výstaviště. Mám skvělého muže, který mi připravil štědrý finanční limit. Kde jsou ti prodejci, kteří určitě čekají i na mě? A ty stánky! Běželo mi v duchu.

Atmosféra u vítání byla unavená a jaksi zpomalená. Na pódiu se právě jedna z animátorek volného času snažila přesvědčit děti, aby mávaly rukama, jako křídly. Nejspíš španělsky, čeština to rozhodně nebyla! (Tu i v návalu nadšení na 100% poznám). V hlavní hale jsem akorát vyhledala plánek veletrhu a dál jsme se v ní nezdržovali.

Mé nadšení trochu opadlo, když jsem viděla, jak jsou naladěni někteří prodejci stojící za naaranžovanými pultíky se zbožím. Přece jen, jsou tu už třetí den, ale přiznám se, že výraz některých hostesek i majitelů stánků mě odradil natolik, že jsem buď šla rovnou dál, nebo si s přáním pěkného dne vzala letáček nebo vizitku a prchala pryč, aby mě kyselostí také nenakazili. V tomhle jsem přesný opak svého muže, který s batůžkem na zádech klidně kráčel za svou jásající ženou. Čas od času počkal, až „přejede“ největší dav (bylo zde hodně maminek s kočárky), někdy stál na druhé straně uličky a čekal, než si vše prohlédnu, nebo se rozhodnu nějaký tovar zakoupit. Víc než tlačící se davy lidí jsem svého muže štvala já neustálým ptaním, zda má vše, co potřebuje a jestli mu nic nevadí. Uvědomuji si to však zpětně. Možná, kdybych v tomto tématu mlčela, tolik by se na kolemjdoucí nemračil.

Ukázka i prodej za výhodnější cenu

Mnoho výborných značek nabízí na veletrzích slevu minimálně 10% na vystavené zboží. Když už jsme tu byli, nešlo možnosti nevyužít.  Největší radost mám ze zakoupených plavek pro Ádu! Neoprenová plena, jak se takový plavecký úbor oficiálně nazývá, je skvělá v tom směru, že už pod ní nemusíte dávat žádnou další plenku. Tudíž, naše dítě NEBUDE PLAVAT S PRDELKOU NAHORU JAKO BOJKA Z PAPÍROVÉ PLENY, když nezapomenu vyfouknout vzduch a „neoplenku“ správně nasadím…Český výrobek můžete zakoupit v e-shopu na www.hejnej.cz A již brzy se můžete těšit na rozsáhlejší recenzi.

Druhým úlovkem je báječná oboustranná kuklička od firmy bamboolik. Áda v ní vypadá trochu jako Karkulka. Mám dvojitou radost hlavně proto, že je to snad jediný stánek, který kukly pro dětičky měl. Když jsem se ptala jinde, netušili, co chci, nebo litovali, že takové zboží nevedou. Stánků s nákrčníky, čepičkami, úplety a oblečením bylo mnoho, ale jen u bamboolika naplnily má očekávání na jedničku.

Za výhodnou cenu jsme pořídily i několik hraček a sadu dvaceti lžiček. Samozřejmě nešel bez povšimnutí přejít stánek s Libštátskými plenami. A pro větší srovnávací test jsem zakoupila u jiného stánku jednu osušku značky xkko z bambusové viskózy. Na dotek je úchvatně jemná a měkká. Udrží si stejné vlastnosti i po testování? Sledujte blog!

Každý zaujmeme po svém

Ze zkoušení oblečení, sledování okolního dění a rozdávání úsměvů kolemjdoucím, byla Áda už hodně unavená a v šátku se jí klížila očka. Ze zvědavosti jsem se zastavila u malého stánku, který nabízel časopis pro nejmenší „Báječná školka“, nakladatelství Fragment. Za pultíkem se usmívala jedna z umělkyň, jež se živí pořádáním zábavného programu pro nejmenší a psaním pohádek.

„Jé!“ zvolala. „Ta je jak naše Kačenka. Ta taky takhle vypadala! A víte, že čím dříve necháte očička operovat, tím dříve to bude lepší?!“

Stála jsem jak přikovaná u pultíku a nebyla schopna slova. Fakt je, že občas Áda únavou doslova zašilhá, ale tohle?! Každá byste řekla, že jsem měla odejít. Jenže, zmrazená kolena mi nedovolila ani krok. „Co to ta paní plácá?“ Napadlo mě jako první a rukou jsem chytila paži muže, který ženštinu propaloval pohledem. Zajímal mě hlavně vystavený časopis, jelikož je to vždy výběr ukázek nejlepšího, co nakladatelství aktuálně vydává. „No, i za pultem se urodilo, koukám.“

„Tento báječný časopis stojí tady na stánku jen deset korun! Tak vezměte od každého jeden a máte to!“ chichotala se umělkyně. „A kolik, že miminku je?“

„Sedm. Sedm měsíců.“ Prvotní šok pomalu odezníval. „Všechny nepotřebuji. Díky. Vezmu si jen tyto tři.“ Zaplatila jsem třicet korun. Popadla časopisy a muže a honem pryč! Přiznám se, že mi leží v žaludku ještě teď!

Náladu jsem si rozhodně zpravila u stánku Maggion, kde majitelka a švadlenka v jedné osobě právě ukazovala zavazování látkového Mei tai. Tato prodejkyně se rozhodně unaveně nepůsobila. Ochotně odpovídala na dotazy a usmívala se na všechny strany. A kdo jste na veletrhu byl, určitě poznáte, že jsme v mžiku utekly až na druhou stranu výstavní haly.

Nejjásavěji jsem se opět cítila u výstavy paní Marie Brožové, která je umělkyní s pastelkou v ruce a patří jí i stejnojmenná galerie Pastelka. Nejen, že paní výtvarnice byla přítomna a malovala jeden ze svých nádherných obrazů, ale byla i ochotná napsat dcerce věnování na vybraný pohled. To bude jednou Áda koukat. V sedmi měsících už sbírá autogramy! Moc děkuji za ochotu (ještě jednou).

Stojí za zmínku

Než jsem si vzala do hlavy, že zkusíme zavítat i do oddělení For games, což byl naprosto hrozný nápad a téměř okamžitě jsme prchali z haly, jelikož hudba byla strašlivě hlučná, zastavili jsme se i u stánku s botičkami Attipas. Manžel si botičky prohlédl a shodli jsme se na tom, že určitě pořídíme, jakmile se Áda začne stavět. Slečny u stánku zodpověděly několik otázek a dostala jsem letáček, s kódem na slevu. Už se moc těším! A vidím to na duhové provedení…

Před odchodem jsme se ještě zastavili u stánku s názvem Veselá nohavice. Pestré barvy a dětské oblečení zajímavých střihů, mě zaujaly na první pohled. I když jsme nic nekoupili (oblečení bylo až od velikosti 86, pro dcerku ještě velké), prodejce se nám s úsměvem věnoval, zdůraznil, že firma je česká od látek po švadlenky a dal několik typů pro mou činnost do budoucna, které rozhodně uvážím. Zboží ze stránek Veselé nohavice si můžete vyzvednout i v Praze na Smíchově za e-shopovou cenu.

Celkově jsem si veletrh FOR BABIES moc užila. Áda jej od půlky prospala a tatínkovi jsme zakoupili dvojitou porci lékořice za statečnost. „HA!“ Půlka kapesného mi ještě zbyla…

„Mám bazar“ aneb co všechno se skrývá v zákulisí

Již jsem se na stránkách zmiňovala o prodeji na sociálních sítích a provozu tak zvaných „dětských bazárků“. Nakupuji v nich a nestydím se za skutečnost, že nekupuji dceři vše úplně nové. Za sebe musím říci, že jsem kolikrát mile překvapena a přijde mi, že poštou jsou doručeny lepší a opečovávanější věci, než když navštívím kamenný second hand, neboli „sekáč“ či v hanlivější formě „hrabárnu“. Mé empirické poznatky jsou nejspíše vysvětlením důvodu, proč mě neuvěřitelně popíchla konverzace maminek na sociální síti Facebook na téma: „Podívejte se! Co by za ty hadry chtěla! Hezky si na tom rýžuje!“ a jiné perly. Po přečtení reakcí dalších žen, které tyto výroky podporovaly, jsem se rozhodla sestavit dotazník pro prodejce a provozovatele těchto bazárků. Oslovila je s dotazem, zda by byli ochotni anonymně odpovědět na několik otázek a pomoci mi poodhalit zákulisí fungování obchodu na sociální síti. Jaká je cesta trička, než se dostane v balíčku k vám domů? Jak náročná je příprava zboží, než se vystaví a čeká na prodej? Kolik času zabere práce kolem, abyste mohla říci, že se virtuální krámek vyplatí a minimálně sám na svůj provoz vydělá?

Odpověď mi poskytlo jedenáct z patnácti oslovených prodejců. Někteří své odpovědi více rozvedli, popřípadě se nebránili doplňující otázce. Pro přehlednější zpracování pro oko čtenáře, jsou sesbíraná data ve výsledku sumarizována. U sedmé otázky je jméno dotazovaného nahrazeno tiskacím písmenem, dle zadání v úvodníku samotného dotazníku.
                                  
                                Obrázek rozesílaného dotazníku (Copyright Barbora Martinisko)

Vyhodnocení:

• Jak získáváte zboží do "bazárku"?

Nejvíce zazněla odpověď „b“ (8x), plus jeden dodává, že se jedná o zboží dodané přímo z Anglie. Dále dva dotázaní uvedli, že doma vytřídili věci členů rodiny a zvolily ty, které již nosit nebudou (jsou malé, nebo danou osobou neoblíbené). Jeden z oslovených prodejců sdružuje několik lidí, kteří věci chtějí prodat, ale na obsluhu bazaru nemají čas. Pozdější vyplácení je variantou, která vyhovuje všem.

• Jak připravujete zboží k prodeji?

Devět z dotázaných uvedlo, že veškeré oblečení určené pro prodej vybalí, vypere, vyžehlí, vyfotí a poté popíší. Domů vám tak dorazí voňavý balíček. Jeden z prodejců oblečení nežehlí, protože se, jak sám dodává, bojí případného poničení potisků a aplikací (například dětská body). Prodejce, který internetová obchůdek převážně obsluhuje, uvedl, že zboží pouze vybalí a vyfotí, někdy ani to není nutné, jelikož mu podklady chodí do emailové schránky přímo od prodávajících.

• Kolik času týdně věnujete obstarávání záležitostí kolem "bazárku"?

Poctivá příprava zabere jistý čas. Deset z jedenácti dotázaných shodně odpovědělo, že obstarávání záležitostí zabere více než deset hodin času týdně. Jeden pak, že agenda vydá zhruba na pět až sedm hodin, přičemž se převážně jedná o komunikaci s kupujícími, zasílání podkladů k platbám a příprava balíčků na poštu.

• Jak určujete cenu věcí?

Pětkrát zazněla odpověď „a“, tedy, že rozhoduje stav nabízené věci. Čtyřikrát prodejci uvedli, že nejprve spočítají svou investici času, energie, pracích prostředků a poté zohlední stav věci (poškození, flíčky). Jeden z dotázaných přiznává, že zohledňuje hodnotu nového zboží z obchodu. A sdružující prodejce se domnívá, že většina dodávajících určuje cenu možností „a“, ale není si jist.

• Započítáváte si náklady na balné? (nejedná se o poštovné)

Balení do již použitých krabic dávají přednost čtyři prodejci. Tři z dotázaných kupují nové krabice i sáčky. Jeden z prodejců si balné připočítává navíc, dává totiž přednost osobnímu převzetí. Tři z prodejců již nic dalšího neúčtuje, jelikož mají balné přičteno v hodnotě celkové práce.

• Jak vnímá Vaši činnost rodina?

Většině prodejců (7) rodina ochotně pomáhá. Dva uvedly, že jejich rodina nadšená není, ale respektují jejich rozhodnutí. Jedenkrát byla zaznamenána odpověď „a“ a jeden z oslovených se odmítl k hodnocení přístupu rodiny vyjádřit.

• Chcete maminkám, které se účastní podobných debat, jež byly inspirací pro vznik tohoto dotazníku, něco vzkázat? (Odpovědi jsou ponechány bez jakékoliv korekce).

Prodejce D: Chápu obavy. K ujištění existují i reference a hodnocení zákazníků. Zkuste si je přečíst.

Prodejce E:  Ano- je to práce, která mě moc baví :)

Prodejce G: Ono se často stává, že kupující nevidí tu práci kolem. Pochybuji, že prodavačky v obchodech mají takovou starost se zbožím.

Prodejce H: Provozování bazárku s oblečením není až tak jednoduché jak se může z pohledu nakupujícího zdát. Ze strany nakupujícího jde pouze o zhlédnutí fotek, popř. přečtení popisku a následné zaslání platby. Zatímco na straně prodávajícího se jedná o - zajištění zboží, které se bude líbit, zaplacení za zboží z vlastních prostředků, vyprání veškerého oblečení (náklady na prací prášky, voda, energie), energie za sušičku, moje vlastní energie - strávím na bazárku i 10h denně!, nafocení, popisky změřené na centimetry, získání klientely, starost s případným vymáháním za nezaplacené rezervované oblečení, donáška balíků na poštu... A potom všem je na konci opravdu nevelký zisk. Bazárek jsem si pořídila proto, abych měla k dispozici oblečení pro vlastní dítě a abych se "zabavila" při rodičovské dovolené. A pak ano, také abych si přivydělala nějakou korunu bokem. Ovšem ne každý by toto absolvoval a věřte mi, že je to někdy i na úkor vlastní rodiny.

Prodejce K: Nechci vzkázat nic konkrétního. Možná jen, aby se nad sebou zamysleli.

Sama se několik let věnuji charitativní sbírce oblečení, nábytku a předmětů pro diagnostický ústav, azylové domy a dětské domovy. Zisk mám nulový. Zapojuji celou rodinu. Dodávat jsem nepřestala ani v těhotenství a nyní mám doma další tři krabice. Radost těch, kteří zabalené věci obdrží, je ale k nezaplacení.

Za spolupráci všem zúčastněným mnohokrát děkuji.

Bára

Oběť moderní technologie

„Nééééé! Áďo prosím!“ Zvýšila jsem zoufale hlas, když malá začala zase fňukat. Od rána jsem nesnídala, v kuchyni vařím popáté vodu na Caro, odhodlávám se rozložit žehlení a už opravdu nevím, co bych ještě mohla udělat proto, aby si Áda alespoň chviličku hrála.

„Vždyť jsem Ti nabídla tři různé hračky! Copak se Ti žádná nelíbí?“ rozhodím bezmocně rukama. Vezmu miminko do náruče, pochovám. -Stále fňuká. -

„Ádo plína?“ ptám se pro jistotu, jelikož je čerstvě přebalena. – Stále fňuká. Cucá si paleček. -

„Ádo tak papat?“ ukazuji zároveň znak. – Fňuká ještě víc. -

„Horko nebo zima?“ kontroluji za krkem opocení. Nic nenacházím, teplota v normě.  –  Áda začíná ječet s podtextem: Vážně nerozumíš mámo?!“-

„Máma má být motýlem?“ (Tak říkáme šátku). Konečně úsměv! Hurá přišla jsem na to!

Než stačím dovázat, Áda spinká. „Ach ty zuby…“

Už třetí noc všichni tři pořádně nespíme. Prckovi roste zub! Nejdříve prořezávající se (asi) dvojka probudí budoucí majitelku, poté maminku a ve finále i tatínka, který po zamumlání čehosi změní spací polohu a opět usne. Mezitím se psovi nelíbí nějaký ze zvuků v domě. Začne vrčet. Vzbudí kočky. Ty se běží podívat (nebo co já vím). Každopádně zvednou psa. Rámus. Manžel vstává utišit psa, zatím, co miminko, ač znovu nakojené a přebalené, stále ne a ne zaspat. Je děsná legrace snažit se sloupnout proužky pruhované tapety ložnice. No, alespoň už nepláče. „Ba! Bababa!“plácá Áda do zdi a směje se.

-Vítejte na nočním hřišti, kde se nejde spát minimálně do třetí hodiny ranní. – Nepomáhá pohádka, ukolébavka, nic…Máma čeká, až prcek dopracuje, co potřebuje, nakojí se a konečně, pokud se nevzbudí pes (nebo nemusí jít jeden z rodičů čůrat), usne. Co na tom, že máma vypadá jak zombie a táta v práci jede na automatický režim. Zaspali jsme zub! Konečně…

Při hlídání oždibované zdi akčním miminem, trávím hodně času na internetu i v noci. Nevím, jestli děkovat za chytrý telefon. Bolí mě z toho oči, které chtěly spát. Jenže nedělat nic, usnula bych a nejsem si jistá, kam by se Áda po posteli doválela. Nebo jestli by pak vykukujícím zubem nedrhla zeď. Jakmile se zapojím do činnosti, má z ní ještě větší legraci a když jí vysvětluji, že spíme a znovu ukládám/uspávám, vzteká se. Čekám proto, až si naplní potřebu večerní činnosti a sama sebe unaví natolik, aby usnula při kojení.

Hrozné je, že se stávám závislou na noční komunikaci. Mám totiž dojem, že je připojeno více lidí, kteří stejně potřebují zábavu proti spavosti, jako já. Na mobil často koukám i při kojení, když Áda pře den usne, odsouvám práci, abych svůj nevyspalý mozek zaměstnala klikačkou se sladkými donuty na sociální síti. Unavují mě diskuze na facebooku, kde jsou na sebe maminky sprosté, nebo hrají hru „můj slon je větší, než ten váš“. Čtu hodně článků o rodičovství (i v angličtině) a začala jsem sledovat hroznou situaci kolem příchozích uprchlíků a naší vlády. Nedokážu si vzpomenout, co jsem chtěla nakoupit, když zapomenu seznam. Dokáže mě neuvěřitelně rozzlobit, když se notebook odmítá zapnout, nebo se restartuje, když se mi to nehodí. Hlavou mi běží frustrující myšlenky… Ve dne neusnu. A jediná touha je alespoň dvě hodiny v kuse spát.

Právě včera v noci jsem našla velmi zajímavý článek o vlivu moderní technologie na život dětí. Nezabývá se faktem, že děti umí dříve pustit DVD než si vyčistit samostatně zuby, ale poukazuje právě na působení mobilních telefonu a notebooků na rodiče. Vezměte si, kolikrát zapínáte internet v mobilu, jak často sedíte u počítače a vlastně nic neděláte, zatím, co si vaše dítko hraje na písku, nebo na dece. Některé matky si řeknou, že se jich taková situace netýká, ale jsou k sobě upřímné? Pořád mám mobil u ruky, a když mi opravdu někdo volá, nebo píše, buď jej neslyším, protože konečně na chvíli zapomenu, že existuje, nebo má vybitou baterii. Ouha! Nechci, aby se Áda stala jedno z dětí, které se řadí mezi oběti moderní technologie, protože je rodič tak zaujat, že na dítě nemá čas. Sama si preventivně nařizuji ordinační hodiny používání internetu na pondělí a čtvrtek!

Zmíněný článek najdete na: http://www.duverujsveintuici.cz/jak-promeskat-detstvi/

Video k tématu, které stojí za pozornost: 

https://www.facebook.com/youbo.cz/videos/1698598877044189/

Stránky pro rodiče respektující různé názory: http://similac.com/sisterhood-of-motherhood

Počtěte si J

Áda se mi budí, takže jdeme kojit a pak na vycházku.

Borůvky a pivo

Páteční ráno bylo trochu hektické. I když jsem zabalila vše potřebné s sebou už večer, vyjeli jsme s půlhodinovým zpožděním. „Dodělávky jsou nejhorší!“ Zprvu se cesta zdály být klidná. Áda spala, v autě bylo dost místa i pro kamarády, které jsme cestou nabrali a nic jsme nezapomněli. Poprvé jsme na výpravu vyjížděli bez kočárku, který mi přišel na hory zcela zbytečným zavazadlem. S sebou jsme měli tři šátky a nosítko. Ve velkém pytli od Jysku  se nosící aparatura jevila, jako největší zavazadlo z celého kufru auta. (Možná pro příště pořídím vakuové pytle). Cestou jsme museli dvakrát zastavovat. Nejdříve Áda potřebovala přebalit a nakojit, později se jí cesta autem zdála už velmi dlouhá a v autosedačce se jednoduše vztekala. Uspat se mi ji podařilo asi dvě minuty před dojezdem na cílové místo.

Z auta jsem vylezla zelená jak salát. Horské serpentiny projeté s volantem v rukou mého muže, byly spíš závodní rally. Ač s naloženým autem. Navíc byla cesta k pronajaté horské chatě rozkopána a na uprostřed výjezdu do kopce hrdě trůnil bagřík BobCat. Obsah kufru auta se vynášel do kopce ručně. Chvilku jsem přemýšlela, zda by nebylo snazší ve čtyřech lidech posunout zakrslé vozítko. Na opatrný dotaz jsem dostala bryskní odpověď: “Zlato víš kolik tenhle pičičmunda váží?!“ V tu chvíli jsem tušila, že můj mlékem zamlžený mozek dostal asi šestku z fyziky.

„Aha. Dobře, byl to jenom nápad.“ Popadla jsem dvě tašky a s dítkem v nosítku se škrábala do kopce. S donesením posledního kartónu pití z proviantu, který jsme autem dovezli, manžel a kamarád Karel zajásali, naskočili do auta a zmizeli.

„Kam jeli?“ Dívala jsem se nechápavě za autem, stojíc po boku kamarádky, která tak tak stačila prchnout z vozu.

„Pro pivo. Jeli pro pivo.“

Spolu s mým mobilem, doklady, brýlemi, taškou Ádiných věcí (s plenami) a hlavně SE SEŠITEM S INFORMACEMI O UBYTOVÁNÍ! Já husa jsem tyto věci nechávala v autě nakonec, aby se v mumraji neztratily, a teď jsou FUČ!

Než se pánové stačili vítězoslavně vrátit se sudem piva, sjížděli se k chalupě další a další kamarádi. S dětmi, bez dětí, s jídlem, bez jídla, s optimismem i vyděšením. Všichni chtěli ubytovat.  Řešení dílčích úkolů bylo téměř nad moje síly. Vykojený mozek mi zamezil ukládat jména některých lidí, takže co chvíli mé zaznělo mé zvolání: „ To je on! Tenhle kamarád to potřeboval!“ či „Sem! Je tu!“ Vždycky jsem projevovala nadšení, jako malá holka. Později měl každý kde hlavu složit, maso bylo nacpáno do lednice, gril připraven. Náhle málem všichni muži dostali infarkt, kdy zjistily, že nemají správný narážeč na dovlečený soudek! Naskákali opět do auta a frrr. Nebyla jsem schopna si do paměti uložit přezdívky kamarádů, kteří mají ještě přijet, natož se dopočítat, kolik bude třeba zajistit povlečení od paní správcové. Všechno jsem proto vypustila a šla kojit. Ono to nějak dopadne….

K večeru se zahrál menší Tetris a auty, které bylo nutné poskládat okolo chalupy. Když pivo teklo proudem, dostavila se vytoužená pohoda. Můj muž se zhostil role „náčelníka grilování“ a já vytvořila z našich jogurtů k snídani dip k masu k večeři, jelikož omáčky nikdo nepřivezl. Hotová idylka. Vím, co jsme zapomněli…jinou snídani… Spát jsem šla s Ádou, jelikož se mi nepodařilo zprovoznit chůvičku a manžel byl stále u grilu. Nemožno se ho dovolat.

Sobota uběhla rychle. Dopoledne jsme vyrazili na desetikilometrový výlet po okolí. Na informacích jsem koupila Ádě první turistický deníček s vizitkou Strážného. Hurá do lesa! Ani bych nemusela jít celou trasu. Stačilo mi dojít k druhému rozcestníku zhruba do půlky trasy. Mít s sebou bandasku, nikdo by mě nedonutil jít dál. Takových borůvek! A nikdo je nesbíral! Po cestě jsem doslova napchávala sebe a Ádu taky trochu. Snědla borůvek šest. Pak bylo nutné přestat, jelikož se nezřízeně sápala po dalších. Protože jsem ji nesla v šátku, byla jsem fialová já, Áda i Ádino oblečení. Naštěstí šátek se nám podařilo uchránit úhony. Večer by maminka padla do postele hned, ale prcek ne a ne zaspat. Chůvička sice fungovala, ale úspěšně byla k ničemu! Naštěstí mě muž na hodinu a půl vystřídal a tak jsem si šla odpočinout alespoň u večerní společenské hry.

V neděli objížděli kamarádi velmi brzy. Někteří měli cestu i několik hodin. I my se ráno začali chystat. Pohoupali jsme se ještě na trampolíně a předali vycíděnou chatu správkyni. V neděli byla plánována návštěva místního malého pivovaru. Byla objednána na počet lidí a několik týdnů předem, takže organizátory přirozeně nakrkla náhlá neúčast. Výmluv měli hoši plné kecky. Nakonec museli zastat dav i matky s prckama. Původně jsem návštěvu neměla v plánu, ale nelituji, že jsme s Ádou obě šly! Nejen, že vydržela celou prohlídku a se zájem pozorovala veškeré dění, ale VE SVÝCH PĚTI MĚSÍCÍCH JE JEDNÍM Z NEJMLADŠÍCH NÁVŠTĚVNÍKŮ PIVOVARU! V naší výpravě dcerce sekundoval osmiměsíční Jenda. Díky této zkušenosti mohu říci, je už zvládneme i prohlídku hradu nebo zámku. „Juchuuu!“

P.S.: Ve vší slušnosti pivo ochutnali pouze tatínek a maminka ;)

Navštivte i vy krásný pivovar Hendrych! Více informací na: http://www.pivohendrych.cz

Hrošíkova soutěž

Zhruba před dvěma měsíci probíhala na internetu soutěž s firmou Kofola, vyrábějící mimo jiné i nápoje pro děti “Jupík“. Zadáním bylo vytvořit báseň na téma prázdnin pro „Hrošíka“, který je maskotem jahodové vody pro děti. Zabásnila jsem, měla štěstí, že mou básničku vybrali a vyhrála pro Ádu plyšového hrocha.

Básnička:

Dnešní ráno to je jiný, mířím totiž do dědiny,

na prázdniny s Jupíkem, mám rád toho s Hrošíkem.

Babička mi volala, že už mi ho koupila.

Děti ze vsi ty ho znají, je to kámoš jahodový!

Mám velkou radost!

Komfort pro tělíčko i duši (Testování oblečení "bebemod")

Při jedné krásné příležitosti jsem měla možnost seznámit se s paní Michaelou Mastišovou, která v rámci své firmy Life4you s.r.o. vede slovenský internetový obchod www.dudlikovo.sk. Mívám z nakupování přes internet obavy ohledně kvality zboží. Věřím, že nejsem jediná z maminek, která váhá. Je skvělé, že mohu otestovat několik produktů určené malým dětem ze zahraničního e-shopu. Testování oblečení bylo podrobeno nejedné zatěžkávací zkoušce, včetně různého umazaní, ožužlávání a vytahávání.

Vonný olejíček do aromalampy „Sladké sny“

Olejíček je určen pro navození příjemné nálady k odpočinku pro malá miminka. Je označen zeleným bodem a obsahuje vonnou složku a parafínový olej. Připravený roztok vody a několika kapek oleje jsem zahřála v kádince aroma-lampy patnáct minut před tím, než jsem Ádu přinesla do pokoje. Energie měla dostatek. Koulela se po zemi tam a zpátky. Na můj vkus je vůně hodně sladká, ale dcerka na vůni reagovala pozitivně, a také nekýchala. Po půl hodince jakoby „roztála“ a odpočívala. Vzhledem k síle aroma jsem si netroufla jej aplikovat do oleje k masáži, jelikož pro vhodnost nemá příslušné označení. To je jediné, co mi u olejíčku schází.

Dětské ponožky „Sun Tour socks“

Příjemné pletené ponožky 80% bavlna a 20% elasticity. Pratelné na třicet stupňů. Jsou příjemné, nepadají a pěkně prohřejí nožičky. V délce by strana doléhající k lýtku mohla být o malinko delší, ale jinak jsme obě velmi spokojeny. Dcerka hlavně proto, že je snadno sundala a mohla cumlat. Upozorním, že Áda řádně ověřila, že táhnou vodu, respektive sliny. Při hrozbě navlhnutí bych je tedy vyměnila za jiné.

Dětské body „bebemod“

Dívčí body je dceři v současné době větší. Nyní nosí velikost 62/68. Ale to vůbec nevadí, jelikož používáme látkové pleny, pohodlně body zapnu přes zadeček a nožičky v tříslech nikde netáhne. Materiál je pevný a příjemný, 100%bavlna. Žehlí se velice snadno (sklady nepřetrvávají), výšivka motýlka zůstala krásná i po vyprání a vyžehlení. Tuto přednost zdůrazňuji hlavně proto, že se, u jiných, mnou zakoupených nových produktů z kamenného obchodu, objevily malé trhlinky kolem kraje obrázku. Lem je krásně zdoben výšivkou stříbrnou nitkou, které si zachovala tvar též. Patentky se zapínají a rozepínají snadno, není třeba vynakládat síly. Celkově jsem s tímto kouskem oblečení velmi spokojena. Věřím, že dlouhodobě vydrží.

 Dětská čepička „bebemod“ Medvídek

Pokrývka hlavy v růžovo-bílé kombinaci je ušita z příjemného bavlněného úpletu. Hezká stylizace do čumáčku medvídka a našitá ouška dávají čepičce prvky roztomilosti. Když tak ležela na stole, neřekla bych, že je střih čepičky tak slušivý. Příjemně mě překvapila. Praná je dvakrát. Dle štítku je pratelná do třiceti stupňů v ruce. Já jsem jednou vyprala v umyvadle a jednou na šetrný program pro jemné prádlo na třicet stupňů v pračce. Čepička nejeví žádné známky poškození a zachovala si tvar. Je dobré čepičku vyžehlit, aby ouška pěkně držela. (Na fotce má dcerka zkrabacený lem, protože se v čepičce opotila při spinkání, opřena o čelíčko, na mé hrudi). I když jsou dovnitř všity pásky na zavazování, nejsou třeba. Čepka hezky drží díky pružnému pásku vzadu a další jištění není nutné. Uvítala bych na štítku přesný popis materiálu. Nicméně je u mě "méďa" jasným vítězem tohoto testování!

Celkově mám ze zboží, které si sami můžete objednat na www.dudlikovo.sk ,skvělý dojem! Nakupovat v e-shopu mohou i zákazníci z České Republiky. Poštovné k nám vyjde na 5,00 € (Euro). Pokud jste ze Slovenska, můžete k objednávce s doručením v rámci Bratislavy počítat doručení ZDARMA. A překvapilo mě, že balné si firma neúčtuje vůbec. E-shop nedělá jen servis, ale také kvalitní zboží! Zde jej rozhodně najdete. Z blogu se přímo do obchodu prokliknete přes obrázek v zápatí stránky.

Moc děkuji paní Mastišové za možnost testování.