7.1.16

Bunda pod pás nepatří!

Cestujete? Já ano a poměrně dost. Při prvním sněhu, i když to byl jen poprašek, jsem od muže dostala své historicky první universální "nesmeky" na boty. Respektive, když se nerozhodnu obout lodičky, dá se říci, že je nacvaknu na jakoukoliv botu. Na podlážce autobusu si pak přijdu jako malý čerstvě okovaný koníček. Pokud nezaujmu tím, že máme s Ádou obě bláznivou čepici a cestujeme v šátku, rozlehlé cvakání osloví určitě. Zkuste ale tuto vymoženost sundat z boty! Zpětné nasazení je heroický výkon. Takže prostě klapat budu. A možná u toho budu fotit výraz cestujících, když se na nás otočí...to jsou ksichty!

"Paradox je, že čím více dítě a sebe oblečete, tím větší je ohrožení života vás obou."

Mimo vyřešení zapeklitého úkolu jak se obléci, abychom v cíli cesty nebyly upocené jako myši, řeším i náročnost dopravy veškerých zavazadel, které se nyní nedají položit v hromadné dopravě na zem. Ideální by bylo vyjet osobním vozem. Ledovky na silnicích úspěšně oslabují sílu mé motivace řídit s malou v autě. Mé pokusy v sednutí za volant po porodu byste spočítali na prstech jedné ruky. Trápí mě i doba, za kterou se auto dostatečně ohřeje. Paradox je, že čím více dítě a sebe oblečete, tím větší je ohrožení života vás obou. Jak krásně dokázal videem reportér Jeff Rossen v americké ranní talk show Today. Pokud necháte dítěti oblečenou zimní bundu a přepásáte ji jistícími pásy dětské autosedačky, je jedno jestli je tří nebo pětibodová. V případě potřeby vypoví bezpečnostní funkce službu! V momentu nárazu se nadýchaná textilie bundy či kombinézy stlačí a pásy nedoléhají. Zpětný ráz pak vymrští dítě ze sedačky pryč. Obdobně se chová i pás u dospělého. Přitom stačí sundat bundu, aby byla ratolest zajištěná. Fyzika. Jak prosté...


Brzy nás čeká cesta za prababičkou. Už teď jsem vyčlenila deku, která bude určena na cestování autem. Má i praktické nasazovací ucho, aby se dala přenášet a nezůstávala vymrzat v autě. Zavčasu bude muset být auto ohřáté a obstarané, než miminko nastoupí a pojede se.

6.1.16

(roz)Dělená strava

"Známá od kolegyně už dává svýmu prckovi všechno a to je o měsíc mladší než Áda! Už jí taky všechno?" Nadšeně mi oznamovala babička.
"Ehm. Ne. Všechno ne."

"Prý to může - dostat- protože kojím."

Mám dojem, že v mnoha případech začne narozením dítěte tajná soutěž mezi matkami, kdy čí ratolest začne jíst běžné potraviny a je skoro hanba říci, že v deseti měsících věku potomka ještě kojíte. Možná byste se měla propadnout do země, když máte miminko u prsu bez bázně a hany někde jinde, než doma! Také jsem čelila přednášce o závislosti dítěte na matce. Prý to může "dostat" protože kojím. Jako kdyby to byl virus! (Nesouvisí tohle náhodou se separační úzkostí vy chytráci?) Na půl roční prohlídce automaticky dostanete horu informací o začátcích přikrmování, protože "už musíte". Přestože váhové a růstové tabulky jsou pouze orientační záležitostí. Fakt je, že jsem nebyla schopna všechna doporučení vstřebat a tak jsem si řekla i o různé publikace a reklamní letáčky. Pochopitelně se v každé knížečce dočtete, že právě TENTO PŘÍKRM JE TO, CO HLEDÁTE PRO SVÉ DÍTĚ! "Hmmm, tak asi ne." 

Jistě. Nejjednodušší je vařit čerstvé obědy a večeře. Mimochodem dneska vaří tatínek! Bude kuřecí masíčko s rýží. Někdy se ale příkrmu zavřeném ve skleničce nevyhnete. Ať už pro nákup máte jakýkoli důvod, dejte si pozor, co kupujete! Oči mi otevřel tento velký test příkrmů, který vzbudil rozporuplné pocity v nejedné mamince. Sice zde chybí dcerkou oblíbená značka Dizzy, ale stoprocentně vím, že budu v krámě klidně kempovat, než si dočtu složení produktu, kterým hodlám nakrmit své dítě. A pokud bude kupovaný, nebudu ho dávat často. Ostatně stačí otevřít království kompotů sídlící v našem sklípku, za něž jsem vděčná.

Nejedno dítě už v Ádině věku ochutnalo třeba guláš, grilovanou klobásu. nebo paprikovou omáčku. "Měla bys vidět jak se tvářil!" chechtala se jedna z maminek, která mi vše podávala jako senzaci.
Nejprve jsem si říkala, že to je vtip. Tak lžičku její synek ochutnal. To ho nezabije.
"Pak snědl celý talíř s kouskem chleba. Jako táta! No, nezapře ho."
Jako vážně? V šesti měsících?
Raději jsem polkla poznámku, že NĚKTERÉ POTRAVINY DĚTI JÍST NESMÍ!
Možná vás popadne věta: "Mě to taky dávali a žiju!" Můj muž taky kupodivu přežil. U něčeho je  však požití opravdu riskantní a nehodlám dceři odpravit zažívání už na samém začátku života. Vím, co je to neustále se hlídat. V pubertě jsem začala trpět těžkou potravinovou alergií. Já, která vyrostla na rajčatových salátech, červené zelenině a ovoci, jogurtech, sýrech, kravském mléku a ořechách, jsem najednou nic z uvedeného nesměla. Moje mamka najednou měla dvojitou práci v kuchyni a to rozvláčně nezačnu s patálií u objednávání obědů ve škole. Jakákoliv potravinová nesnášenlivost, celiakie, nebo i cukrovka, mohou být mimo zdravotních nesnází zdrojem vyčlenění dítěte z kolektivu, už jen proto, že ve školce nebo jídelně nepřipraví vhodné jídlo. 

"S metodou BLW svačiny budou bavit."

Dalším kamenem úrazu, kde jsem narazila, byla příprava pyré. Vlastním tyčový mixér,což o to...sama jsem byla svědkem situace ve školce, kdy dítě nejedlo jen proto, že jídlo na talíři nemělo určitou podobu, nebylo rozmašírované na kaši a největší hrůzou bylo, že nemělo správnou barvu!
"Fujky." prohlásil školkáček a tím pro něj a pět dalších u stejného stolku obědvání skončilo. 
Snažím se zaujmout nějaký zdravý přístup k celému spěchu s "normálním" jídlem. I když jsem spíše rezervovaná, poté, co mi Áda vyblinkala pro začátky doporučované potraviny (meruňku a brambor). Krásný článek o zavádění dětských příkrmů s respektem kojení najdete například zde.
Nebo se můžete  hned od počátku vrhnout na metodu BLW (baby led weaning - podávání celých kousků měkkých potravin). U které si rozhodně užijete spoustu zábavy vy i prcek. Navíc pokud máte psa, rozhodně přibere. Takové dva účinky v jenom kroku. S metodou BLW svačiny budou bavit. Alespoň Áda přestala symbolicky odcházet ze židličky a zaklánět se tak, že by se mi za chvilku zlámala v pase. 

V neposlední řadě stojí za zmínku vážná situace, možná i panika, kolem palmového oleje. Divila jsem se, v čem všem je obsažen! Vím, že má milovaná Nutella je ho plná, ale že najdu i v dětských sušenkách mě šokovalo!  I když prý z trvale udržitelného zdroje a s plantážemi nemá co dočinění. Přesto mimo tvorby domácího pečiva (chleba, rohlíků, koláčů a buchet), přibudou v mém repertoáru i domácí dětské sušenky, kam se palmový cosi nedostane, i když budu muset péci za cenu vynechání Hery (kde je mimochodem taky).



Vaření pro nejmenší působí spíše jako název věděckého projektu. JAKÉ MÁTE VY ZDROJE INSPIRACE? Připravovat k jídlu pořád to samé dokola je monotónní. MÁTE TIP NA KNIHU? WEB? Podělte se prosím, budu moc ráda. 

4.1.16

Otevření nového roku

Začíná hned pár minut po půlnoci. Lidé si ťukají skleničkami, začínají ohňostroje, chodí SMS zprávy s přáníčky, síť je přetížena telefonáty. Áda nespala. Venku ohňostroje bouchaly už od setmění, a tak si s námi nejen symbolicky ťukla hrníčkem vody, ale také chvíli koukala se mnou z okna. Pak usnula.

Kamarádi se mě ptají na letošní přecevzetí. Nemám žádné. Jsem zastánce tvrzení, že momentální výkřiky plánovaných změn zůstávají bez výsledku. Stejně všechny mé náhlé pokusy o nějakou změnu skončily fiaskem. Obecně vzato, ať už hledáte kouzlo, které vám splní všechna přání, zázračnou pilulku na zhubnutí, snažíte se na někoho zapůsobit, či se cpete nejrůznějšími prášky, aby mávnutím proutku přinesly úlevu se zázračným účinkem; jedno je jisté! Vždycky, naprosto vždy, skončíte s verdiktem, že musíte začít u sebe! Vy sami. Protože chcete. Máte své PROČ. Nikdo jiný a nic zázračného nepomůže. Vyvstává mi na mysli věta, kterou řekla inspirativní osoba mého života a které jsem jako dítě nerozuměla: "Realizace velkých plánů nelze dosáhnout bez projití cest, které k nim náleží." A v tu chvíli přecevzetí ztrácí na své podstatě. Dávám si proto úkoly. Napíši si seznam a postupně je plním. Strašné je, že někdy mám takový strach a pocit beznaděje, že vše odkládám. Záleží tedy jen na mém rozhodnutí, kdy se odhodlám. Může to trvat rok. Dva. Více. Můžu splnění zkusit a šíleně si natlouct. Jediný, kdo se může pokusit znovu jsem zase JÁ. Můj přístup nebyl vždycky stejný. Musela jsem k němu dojít přes několik bolestivých zkušeností a přes zdolání své pýchy a žárlivosti. Nyní si užívám úspěchy svých přátel. Sdílím okamžiky radosti. A přestože mě úzkost někdy kousne do sedinky, posunuji se malinkými krůčky kupředu. Věřím, že i oni jednou budou slavit se mnou na mé oslavě.

Pokud si dáváte přecevzetí doporučuji si přečíst podnětný článek Břicháče Toma: