Očkování opět na scéně

V noci, když nemohu spát, brouzdám internetem a čtu různé články. Klikám na odkazy v jedné z oblíbených diskuzních skupin. Při jednom z podobných lelkování jsem zažila šok! Z nedostatečného respektu názorové rozdílnosti mezi členy, se správkyně rozhodla skupinu nečekaně zrušit. Pohltila mě panika! Nerozuměla jsem zprvu důvodu a hlavně, je zde pramen důležitých informací pěkně na jednom místě. Skupina je vedena odborně a zdravě, že lidi jsou občas na palici, to se obecně ví. Ale věřím, že to bylo velmi těžké a náročné. Ostatně správce věnuje svůj vlastní čas na regulaci skupiny a sledování příspěvků a pak se členové požerou? Smutné. V tomto případě však můžeme slavit! Správce přijal další posily admin týmu a skupina budiž zachována.

Co jsme rozočkovali, doočkujeme...

Za nedlouho dcerku čeká poslední dávka započatého očkování. Co jsme rozočkovali, doočkujeme. Ale moc dobře mi z toho není. Co ale když mají obě strany tak trochu pravdu. Očkování je nebezpečné a prospěšné zároveň. Komu více věřit? V poslední době se senátem vláčelo schválení zákona o povinné školní docházce, jež bude o rok delší, desetiletá. Přeloženo do češtiny se v podstatě jedná o povinný poslední rok docházení do školky, před nastoupením do základní školy. Tento úchvatný výmysl rozvířil znovu otázky ohledně očkování, které i nadále zůstává podmínkou pro přijetí do mateřinky ve třech letech věku. V televizi jste mohli vidět hned několik debat. Zaujali mě hlavně dvě z nich: Máte slovo s Michaelou Jílkovou (zde) a v pořadu z Aktuálně.cz paní Drtinové a pana Veselovského, otázky v debatě "přímo na tělo", (zde). Smíšené pocity, protichůdné informace na vahách rozhodnutí mě utvrdily v tom, že podepsat odklad pro aplikaci MMR živé vakcíny, minimálně do osmnácti měsíců stáří dítětě, je správné. Už jen proto, že je lepší, když je prcek větší, má vyšší váhu, atd... Hlavně, i Liga lidských práv informovala o možnosti, že "v případě povinné předškolní docházky nebude vyžadováno, aby dítě bylo řádně očkováno." (zde) Řádně, tedy dle nařízení.
Na druhé straně jsou mezi rodiči i ti, kteří mají hrůzostrašnou zkušenost s neočkováním. Doporučuji si přečíst velmi silný článek o meningokové meningitidě . Vše je ale nutné brát s nadhledem, protože tak či tak vyvstává otázka, kdo si namastí kapsu distribucí celoplošně aplikované vakcíny. Je schválená? Je testovaná? Jak je testovaná? Jsou známy vedlejší účinky? Uplynula již doba prvního cyklu životnosti vakcíny? Jak je očkovaným? Onemocněl někdo z očkovaných? Věřím, že vás napadne mnoho dalších podobných otázek. Jsou to dvě strany jedné mince...

Několik známých mávlo rukou nad mou obavou. "Hele, náš malej je taky očkován, a nic mu není! Že to tak řešíš." Dozvěděla jsem se poté, co jsem se dotazovala na průběh reakce po aplikaci MMR.
Ano řeším, zkoumám, sbírám informace. Už jen proto, že pořád zůstává precedentně zachována možnost se rozhodnout kdy, jak a jestli očkovat. Že je zde tlak vlády a nařízení, tak ať. Kolikrát je překvapením, že dítko očkováním projde a protilátky k nemocem ukazují po rozboru krve hodnotu nula. Je nutné, aby procesem procházelo znovu? Nebo je lepší navštívit nějakého nemocného kamaráda a prodělat spalničky, či jinou nemoc, když se dítko nenachází v krizovém období, kdy by mu mohlo prodělání nemoci nejvíce uškodit? Jestli takové období existuje... Je informovanost rodičů dostatečná? Jsou informace podávané rodičům pravdivé? Zatajuje se něco důležitého? Co třeba reaktivnost mezi dvěma vakcínami, které jsou často nevhodně aplikované zároveň (čtěte zde)?!

Mohla bych chrlit další a další množství otázek. Možná i odpovědí, které jsem shromáždila za dobu, co otázku očkování a budoucí školky řešíme doma. Přeji všem rodičům, aby našli cestu, která bude optimální pro jejich dítko, i pro ně a křehký led rozhodování prošli společně bez újmy na zdraví.