Krásné počasí nabádá ke
strávenému času venku. Trochu jsem se bála, když začalo pálit slunce a hledala
jsem, jaký je nejlepší způsob ošetření, co se týče ochranného faktoru, pro
jemnou dětskou kůži. Když už jsem konečně vybrala produkt značky Daylong,
vyšlo najevo, že není vhodný pro citlivou pokožku a velký počet dětí se z něho
osypává. Přírodní cesta se nabízí taky, ale malinový olej je beznadějně
vyprodaný na několik měsíců dopředu. Abych zatím péči o pleť a tělíčko miminka úplně
neodflákla, používám dětský opalovací krém od Kids faktor 50. No a poohlížím se
dál.
Na zahradní slavnosti oslavující
hned dvoje narozeniny jsme trávili celé odpoledne. Bylo báječné maso, čerstvá
zelenina, dezerty, pivo teklo proudem. Já sice skončila u čaje a citronové
vody, ale u jídla se nenechala dlouho prosit. Tatínek trval na tom, že vezmeme
s sebou i kočárek. Sice jsme přijeli naložení, jak kdybychom přijeli na
týden a ne na jedno odpoledne, ale je fakt, že dcerka si hezky ležela v kočárku
v příjemném stínu, nespálila se na obličeji, ani nikde jinde a s otázkou
přebalování jsem si také nedělala hlavu. Všechno se stihlo v kočáru. Od
poslední zkušenosti jsem neměla problém kojit na zahradní lavici a u toho
zdravit nově příchozí účastníky oslavy. Což vykolejilo hlavně několik mužů z řad
kamarádů. Manžel jen přikyvoval: „No co, no co. Vy máte taky žízeň!“
Starosti jsem měla jen s oblečením.
Paradoxně ne miminka, ale mým. Poslední dobou se hodně potýkám s pocením.
Zřejmě to souvisí s koktejlem hormonů, které mi proudí tělem a laktací.
Jsem schopna propotit dvě trika za velmi krátkou dobu. Kojící maminky mě jistě
pochopí. Zvolila jsem lehce převlékatelná trička a bavlněné kalhoty Thao, které
mám moc ráda, a horko v nich není. Pěkně jsem svůj oděv sladila s barvou
šátku, který jsme dostaly zapůjčený na testování (Didymos Iris). Parádně jsme
si s dcerkou, navázané k sobě, užili odpoledne i s focením. Při motání
jsem byla trochu v rozpacích, když na nás hledělo tolik zkoumavých očí. Ve
finále jsem se setkala s velmi milými ohlasy a okolí mi pochvalovalo, jak
si miminko u maminky hezky spinká. A možná i inspirovala mladé budoucí maminky.
V pozdním odpoledni se hosté rozdělili do dvou skupinek. Zatím,
co hoši pod pergolou vytáčeli pivo a probírali „chlapské věci“; my ženy jsme
seděly opodál u lavičky s dárky pro oslavenkyni a probíraly všechno možné,
včetně kojení. Z různých směrů ke mně mířily zvídavé otázky:
„A dáváš jí vodu?“
Já: „Ne, dcerka je plně kojena.“
„A čaj?“
Já: „Ne, Áda je plně kojena.“
„A sunar?“
Já: „Ne, prcek je plně kojen.“
„A příkrm?“
Já: „Ne, na to je ještě malinká, ne?“
„Takže má jenom mlíko?“
Já: „Ano, malá je plně kojena, to znamená, že má jenom mléko.“
„A držíš dvě nebo tři hodiny rozestup?“
Já: „Ne, kdykoliv si řekne, kojím. Po dvou hodinách, po hodině, po půl
hodině. Mléko je i na žízeň, ne jenom jídlo.“
„Tak to se změnilo, já dávala i čaj nebo vodu.“
Já: „Už tak malému miminku?“
„Jo, od začátku lahev, aby na prsu nebylo moc dlouho.“
Zůstala jsem koukat s výrazem přišlápnuté žáby. Dle slov
laktačních poradkyň, bych příliš brzkým přísunem nadměrného množství tekutin
zatížila miminku ledviny. Zůstanu pouze u kojení. Uvidím. Věřím zkušenostem
mnoha maminek a odbornic, se kterými mám možnost být v denním kontaktu
emailem. Nebojím se. A kdyby něco, paní doktorka by mě na jakýkoliv nedostatek
upozornila při kontrole. Hlavně bych ráda, po překonání předchozích patálií, u
kojení zůstala, co nejdéle to půjde. (Zdroj obrázku v obrázku.)
Nakonec jsme se zasmály nad tématem
školek, škol a dotazů dětí objevujících svět. Moc jsem si setkání užila a domů
jsem se, i bez alkoholového opojení, vracela lehce společensky unavena. Už aby
měl brzy zase někdo narozeniny!
Žádné komentáře:
Okomentovat