Doktorská revue

V závislosti na proměnlivosti počasí, tedy faktu, že si buď vezmete zimník, nebo naopak div nezdechnete horkem, se snažím veškeré pochůzky po doktorech vtěsnávat do jednoho dne. Manžel si vezme v práci volno či propustku a jde s námi jakožto pomoc, předmět k obíhání (když spěcháte, stojí v tom nejlepším místě), řidič a asi i dozor, abych se někde nechytla dlouho za pusu. Ovlivněna posledními informacemi z médií, zdráhala jsem jít s malou na další etapu očkování. Nejspíš patřím do krabice vyděšených matek. Plazím se denně po internetu a pročítám další hromady článků, reakce na oné články a diskuze k tématu. Sama hodlám získat vyjádření od pediatričky. Manžel mi fandil opřený o futra dveří, když jsem si to krosila po chodbě přes nachystané boty, tašku a ležícího psa, pouze v negližé. Pět minut do návštěvy lékařky. Ještě, že ji máme tak blízko! Už nějaký čas zkoumám video s novým úvazem a hned napoprvé jsem jej zkusila bez přemýšlení, v časové tísni:

„Prosím tě, co to je za úvaz? To ještě neznám.“ Zkoumavě mě pozoroval manžel.

„Velmi improvizovaný dvojitý kříž, viď Ádo?!“ Dotáhla jsem šátek, oblékla kalhoty, obula boty a hrnula se ze dveří.

„To mě musíš naučit!“ Pobaveně zamykal dveře.

Nemám žádnou fotodokumentaci, ale pokud některá začínající maminka trpí pocitem, že je neschopná na vázání, doporučuji takový dojem zahodit. Tohle byl fofr nához! Podle časové dotace i vypadal, a tak se dneska vracím k pouštění záznamu správného navázání. Ve výsledku stav dobrý, prcek odnesen i přinesen bez úhony. Ha!

Zatím, co Áda prošla prohlídkou i očkováním na jedničku s hvězdičkou, bez většího breku, maminka tak šikovná nebyla. Opět jsem nedostala žádný obrázek za statečnost, za to jsem pokládala spoustu zvídavých otázek. Zpocená, zelená. Bylo mi přislíbeno schraňování materiálů k dalším vakcínám. Paní doktorka se na mě nijak nezlobila, dokonce mi nabídla, že bude sama hledat informace v chytrých knihách, co má doma. Probrala jsem i můj, již dva dny trvající, problém, že bulím jak krokodýl. Nic mě nebolí, jen se mi chce pořád hodně plakat. V horku kojím, jak si malá řekne, klidně cucnout po půl hodině, ale neplánovala jsem stát se likvidátorem papírových kapesníků.  Jsem vyčerpaná a „usušená“. Ujištěna, že to přejde a při dalším dotazování směrem k maminkám a laktačním poradkyním, obeznámena s faktem, že vyšší citlivost a plačtivost souvisí s hladinou hormonů v těle a kojením; houpu Ádu v látkovém nosítku a chladím jí nožičku, která po injekci zčervenala a trochu otekla. K tomu všemu mi začínají hodně padat vlasy… „Áda bude mít krásnou maminku, opravdu.“ Zdravotní pozitivum dne pro sebe jsem ale našla. Návštěva ženské lékařky pro mě dopadla skvěle. Jsem již zdráva a už snad nebudu muset nic řešit.

Stejně. Abych se přes všechno emocionálně nenudila a nezlenivěla ve snaze udržet laktaci, tchyně si zlomila nohu v oblasti nártu. V současnosti je svěřena do statného opečovávání mou švagrovou, která kvůli dopravě do práce oprášila řidičák. Snad se ze všech těch kotrmelců i ta nezblázní.