Nejspíše jsem prožila
několikadenní tvůrčí krizi. Všechno, co jsem napsala, znělo buď jak reklama na
Coca-Colu, nebo mělo pachuť negativních emocí.
Nic se mi nechtělo. Ani fotit,
ani psát. Nedokázala jsem se ani vykopat na pravidelnou vycházku, kterou
spojuji s nákupem bezobratlých ke krmení agam. Hold byli kluci týden jen o
salátu. Blížily se nejnáročnější dva týdny pomyslných prázdnin a já každé ráno
s hrůzou koukala do kalendáře.
Manžel hlavně vyslovil myšlenku,
že není vhodné, aby Áda ve svých pěti měsících spala mimo domácí prostředí.
Převalovala jsem tento výrok v hlavě tam a zpátky a stále nenacházela
negativum, které v této nadcházející události manžel spatřoval. Hlavně,
první pokus o přespání jinde, než doma, skončil totálním fiaskem a cestou v jedenáct
večer domů (ne, že by miminku něco chybělo). Při balení tašky na první část dovolené mi kmital pohled
z dcerky na tašku a zpátky. Vyděšena premiérou velkého cestování, zabalila
jsem téměř celou skříň. „Co kdyby!? A auto to uveze…“ Svůj malý batůžek s kartáčkem
na zuby nepočítám…
S přihlédnutím k dalším
událostem, které se zdráhám vypisovat, v sobotu ráno jsme odjeli směr Brno
v naloženém autě – Áda, já a babička. Všichni ostatní nejeli. Ať už byli
důvody jakékoliv, zpříjemnili jsme jejich prodloužený víkend zasíláním foto spamování
například od narozeninové tabule s báječným banánovým dezertem, který
prababička připravila. Uznávám, špetka škodolibosti užita byla, ale odměnou nám
byly zase jiné MMS.
První delší změnu prostředí
zvládla Áda na výbornou. Večerní spaní probíhalo jako obvykle, přes den se jí
moc spát nechtělo. Měla neustálou potřebu být ve středu dění, vše vidět, na
všechny okolo se smát. Šli jsme několikrát na procházku a potkali příbuzné.
Příště bych ráda s Ádou do ZOO a na zahradu. Měla jsem ze všeho moc hezký pocit a mrzelo
mě, že odjíždíme. Vraceli jsme se v pondělí ráno, což se nakonec nezdálo
být výhrou. Dvacetikilometrový úsek dálnice směrem od Brna zabralo dvacet
minut. A dál se jelo krokem. Museli jsme i zastavit na kojení a přebalení na
odpočívadle, vyhrazeného pro nouzové účely. I když na nás kolem plazící se
tiráci divně pošilhávali, věřím, že by mi kde kdo dal za pravdu, že vzhledem k pokakané
plíně, to byla situace značně nouzová. Netroufnu si vyndat miminko ze sedačky
za jízdy, i když se o ní dá polemizovat. Nepovažuji takový úkon za bezpečný. Ne, že bych nedůvěřovala babičce, jakožto řidičce automobilu, ve
kterém jedeme, ale nikdy nevíte, jaký šikula se přiřítí zprava. Opravdu! Auta i
motorkáři se tlačili zleva i zprava. Áda si zaplakala v náručí a nakonec
usnula. Snědly jsme svačinu, vypily zásobu vody na cestu, propotily trika. Domů jsme dojeli k poledni.
Přišla nepopsatelná úleva po cestování.
Příští týden hurá do Krkonoš! (Ani
nemusím moc vybalovat.)
Žádné komentáře:
Okomentovat