Vypráskaná nadílka

Nespletla jsem si svátek, ani roční období. Místo balíčku od Mikuláše, ať už s obalovým materiálem na nervy ve formě čokolády, nebo uhlím od čerta na zátop, jsem dostala domácí šokový zážitkový kurz.

Vše potutelně začalo pátkem, kdy jsem měla svátek. Někdo popřál, někdo nepopřál, to je asi jedno, ale, každopádně pošťák ve dveřích se opět pokoušel doručovat poštu již několik let zemřelému dědečkovi mého muže. Když jsem odmítla zásilku převzít, poznamenal si do papírů důvod a s úsměvem na rtech odešel. Mě situace vtipná moc nepřišla. Ačkoliv jsme opakovanou dosílku pošty řešili několikrát přímo na vedení, urputná pošta pořád doručuje. Co má taky chuděra dělat, že? Je to její náplň práce!

V sobotu se manžel chystal na naháňku, tudíž s hafanem do práce. Těšila jsem se, jak si Boro protáhne tělo i čenich a ověří si opět všechny své schopnosti a dovednosti před možnými vlohovými zkouškami. Asi tisíckrát jsem připomněla, aby se nikde nezdržovali, protože je dnes Ádina první nadílka! (Toužila jsem po fotečkách usmívajícího se mimina). O to větší bylo mé zděšení, když přitáhli hoši domů. S jistotou řeknu, že zkoušky nebudou. Pes celý namodro od dezinfekce! Pokousaná packa, porytá ouška a domlácené bříško. Muž ho doslova nesl na rukou. Chtělo se mi plakat a všechna krev se mi hrnula do hlavy.

"Co to je!?"

"No, já ti nechtěl strašit, je v pohodě. Žije." konstatoval manžel, zatím, co jsem vřeštěla a snažila se domoci informací a popadnutí dechu.

OPRAVDU ŽIJE. Běželo mi hlavou. Pes nevydával žádný zvuk. Ani nešvihal ocáskem. Nezmohl se vůbec na nic. jen visel jako mátoha v náručí svého páníčka, který jej ještě musel vykoupat,

"Stál s kamarádem proti šesti psům!" začal láteřit nešťastný páníček, jakmile jsem zavřela dveře. "Idiotští psi!"

"To byl nějaký sváteční honec? Vždyť nikdy problém nebyl!" Pravda, doposud se Boro neserval, nebo respektive ne takhle devastačním způsobem.

"No! Nemá to z práce, nestál proti praseti," při slovu -prase- pes ožil, "ale proti houfu závistivejch čoklů!"

"Alespoň proti nim nebyl sám..." hladila jsem nemocného pejska se slzami v očích. "Nejlepší kamarád ho nezradil! Jak je na tom on?"

"O něco líp. Má pokousané spíš jen uši."

"To mi nepřijde lepší." psala jsem SMS kamarádovi, majitelovi druhého psa, ale neozval se. Pomýšlela jsem u spřáteleného chlupáče na nejhorší.

Doufala jsem, že se nám podobné šlamastiky vyhnou. Žena lesníka musí být hold trochu ošetřovatelka i veterinář! Našla jsem sterilní rukavice, čtverečky a lehký obvaz a dle instrukcí, za statného dozoru manžela a sestřičky v dětské židličce, jsem zranění zbytek víkendu ošetřovala.

Z balíčku od Mikuláše měla Áda velikou radost. Našla v něm Jablíčko, kousátko a měkkou hrušku, do které se pustila ihned po vyndání ze sáčku. Šťávou sladkého ovoce bylo olepené miminko, oblečení miminka, oblečení maminky, sedačka i zem (když hruška padala), ale všechno přejdete, když se rozzáří úsměv dítěte. Máme moc hezké fotky.

Jedno z velkých překvapení mě ještě čekalo. V neděli měla přijít na návštěvu tchyně. Přišla, ovšem s nečekaným doprovodem švagrové a jejího přítele. Krve by se mě v tu chvíli nedořezal. Věty typu: "Tohle máte od nás." a "Hihi, ona ti to máma neřekla." Mě utvrdily v tom, že šlo čistě o plánovanou akci. Nevadí mi, že přišli, ale to, že jsem tak velkou návštěvu nečekala, takže jsem připravila na posezení kuchyni  ne obývací pokoj (kde jsem měla rozložené šití). Navíc, deky na gauči viděli vysavač asi před týdnem, takže alergie na srst bujela jedna radost. Z hostů jsem navíc měla pocit nucenosti a pocitů stísněnosti, protože "všude jsou ty chlupy"....Hold je lepší příště dát vědět dopředu.

Také už se těšíte na vánoční příbuzenské návštěvy? Jezdíte jen na svátky, nebo se navštěvujete přes celý rok?