Začíná hned pár minut po půlnoci. Lidé si ťukají skleničkami, začínají ohňostroje, chodí SMS zprávy s přáníčky, síť je přetížena telefonáty. Áda nespala. Venku ohňostroje bouchaly už od setmění, a tak si s námi nejen symbolicky ťukla hrníčkem vody, ale také chvíli koukala se mnou z okna. Pak usnula.
Kamarádi se mě ptají na letošní přecevzetí. Nemám žádné. Jsem zastánce tvrzení, že momentální výkřiky plánovaných změn zůstávají bez výsledku. Stejně všechny mé náhlé pokusy o nějakou změnu skončily fiaskem. Obecně vzato, ať už hledáte kouzlo, které vám splní všechna přání, zázračnou pilulku na zhubnutí, snažíte se na někoho zapůsobit, či se cpete nejrůznějšími prášky, aby mávnutím proutku přinesly úlevu se zázračným účinkem; jedno je jisté! Vždycky, naprosto vždy, skončíte s verdiktem, že musíte začít u sebe! Vy sami. Protože chcete. Máte své PROČ. Nikdo jiný a nic zázračného nepomůže. Vyvstává mi na mysli věta, kterou řekla inspirativní osoba mého života a které jsem jako dítě nerozuměla: "Realizace velkých plánů nelze dosáhnout bez projití cest, které k nim náleží." A v tu chvíli přecevzetí ztrácí na své podstatě. Dávám si proto úkoly. Napíši si seznam a postupně je plním. Strašné je, že někdy mám takový strach a pocit beznaděje, že vše odkládám. Záleží tedy jen na mém rozhodnutí, kdy se odhodlám. Může to trvat rok. Dva. Více. Můžu splnění zkusit a šíleně si natlouct. Jediný, kdo se může pokusit znovu jsem zase JÁ. Můj přístup nebyl vždycky stejný. Musela jsem k němu dojít přes několik bolestivých zkušeností a přes zdolání své pýchy a žárlivosti. Nyní si užívám úspěchy svých přátel. Sdílím okamžiky radosti. A přestože mě úzkost někdy kousne do sedinky, posunuji se malinkými krůčky kupředu. Věřím, že i oni jednou budou slavit se mnou na mé oslavě.
Pokud si dáváte přecevzetí doporučuji si přečíst podnětný článek Břicháče Toma:
Žádné komentáře:
Okomentovat