4.5.16

Dobrodružství pražského jara

Je -zatím- ještě ráno. Budím se pozdě. Dlouhá noc bez párty, za to s rostoucími zoubky. Malátnost, únava, touha po čerstvě uvařené pseudokávě. Áda plna radosti a energie hopsá po posteli ve spacím pytli (kdo tvrdil, že sak na spaní omezuje pohyb nezná naši Ádu!). Při pohledu z okna dostávám dojem, že jsem už vážně přetažená! Na vedlejším domě sedí nevzhledný pták a plešatou hlavou a divnýma nohama. Podívám se podruhé. Stále sedí na místě a čechrá si peří.
Ukazuji tvora dcerce, která se chytá za  hlavu a směje se. "Vidíš ho taky nebo ne?" Snažím se dopátrat překladu odpovědi: "Gagn..."

To co vidíte, nemusí být jen momentální projev nedostatku kafe.

U snídaně mi to nedá a musím zapnout počítač. Na stránkách ZOO v Praze vidím upozornění, že banda Ibisů skalních vypravila na výlet. Bez průvodce, za to s odhodláním, se rozletěli všemi možnými směry. Využili příležitosti, kdy březnový těžký sníh rozbil voliéru.
Píši na uvedené kontaktní číslo SMS o spatření turisty. Několik dní pak sleduji i na Twitteru jestli se skupina sejde opět celá. Podařilo se, až na jednoho nešťastníka, jsou všichni zase doma.
Co jsem nečekala, je ocenění účasti na monitorování a odchytu uprchlých ptáků pracovníků ZOO. V jeden z dubnových víkendových dnů bereme Ádu poprvé do zahrady plné zvířat díky vstupnému za symbolické dvě koruny s dárkem k tomu.


DĚKUJI ZA OCENĚNÍ, MÁM VELIKOU RADOST! TRIČKO BUDU HRDĚ NOSIT!
Lidi dívejte se kolem sebe . To co vidíte, nemusí býj jen momentální projev nedostatku kafe.

Žádné komentáře:

Okomentovat