Pošli to dál

Hromadíte věci? Já ano. Příšerný zlozvyk mě postihl už jako malé dítě. Tahala jsem domů všelijaké kamení a suvenýry z výletů. Ukládala památky na vzpomínky, ke kterým jsem se mohla vracet a znovu a znovu se s nimi kochat. Později přišlo sbírání různých předmětů, jež se s přibývajícím věkem zvětšovaly. Stále mám velikou potíž vzdávat se hmotných vzpomínek, což způsobilo, že mám mraky úložných boxů, archivovaných krabic, zabalených krás a podtrženo sečteno devadesát procent krámů ze stěhování byla má minulost. A vážně uvažuji o bleším trhu...

"...kde se nebudou rozkládat krabice ze skladiště jménem Máma."

V jednom z mých zaměstnání jsem se setkala s maminkou, která mi řekla, že cokoliv, co více jak rok nevezmu do ruky mám vyhodit, dát na charitu, prodat. "Zbavte se toho!" řekla, "K ničemu vám o není. Staré odejde a přijde nové. Vidím o u nás, je to tak." Tou dobou měli asi rok po rekonstrukci bytu a své krabice s věcmi uskladněné v bytě rodičů. Paní mi řekla, že na poklady zapomněla a když něco dcerka potřebovala a nemohla to najít, prostě koupila věc novou.  Vůbec jim zabalené oblečení a dekorace nechyběly, až se po roce příbuzní přihlásili, že už by si je mohli vzít, když mají hotovo. "Bohatství je hlavně duchovní. Až na o přijdete máte vyhráno. Nebo zkuse Duška."

Nějakou dobu její slova nenacházela úrodnou půdu, ale neopustila mě. Přečetla jsem znovu Čtyři dohody, všechny knihy Celestinského proroctví, rukama mi prošlo i Tajemství a Zákon přitažlivosti srdce. Když jsem zavřela poslední knihu, stále jsem měla tuny krabic, které se mi už ani nechtělo otvírat. Při dalším stěhování se se mnou táhly jako ocelové koule na noze. "Na to je tvoje. To taky, tohle ještě..." vozí mi mamka sem tam krabici, kterou objeví nadepsanou "Bára". Nadšení ze sbírání se proměnilo v zoufalství s otázkou: "Kam to všechno sakra dát?!" Přikořeněnou poznáním, že potřebuji prostor pro Ádu, aby mohla vyvářet svůj svět, své vzpomínky, měla svůj prostor, kde se nebudou rozkládat krabice ze skladiště jménem Máma. 

Ke slovu smetiště už jen krůček.

Při jednom z pedagogických seminářů nám lektorka opakovala, že si nemáme z hlavy dělat smetiště. Vyřešené záležitosti máme pomyslně vynést. Ovšem ne vyhodit, nýbrž recyklovat a proměnit. Přeloženo do češtiny to znamená, ponechat si zkušenost/jakousi matrici a se zbytkem se rozloučit. Pokud nebudeme schopny jako pedagožky uklízet ve vlastní hlavě, zblázníme se ze všeho, co vám  v ní bude hnít. "Najděte si něco, co bude váš prostředek k úklidu mozku. Rýpání v kytičkách, tvořivý koníček, návykový sport. Je to jedno, ale pamatujte - čím víc ošidíte sebe, tím víc budete šidit svou práci. Děti poznají, že máte hlavu někde jinde. Budete děla chyby. " Měla pravdu. Dělala jsem chyby. V mé hlavě se slušně zakládala skládka, která se postupně vršila do závratných výšin. Čas od času vzplanula, shořela a já žila v domnění, že je vše zase v nejlepším pořádku, ale základ tu byl dál. Nový začátek, nový kopec harampádí, nová krabice. Zalepit, nadepsat a hurá s ní do skladu...Stav uvnitř se odráží navenek. 

"A teď vám to začne!"

Občas se sekávám s lidmi, kteří nemají uklizeno stejně jako já. Možná se i trápí otázkou "kdyby".Někteří začínají neustále od začátku. Jiní se smířili s tím, že se stanou skladištními magnáty a vlastní již několikátý hangár. Čas od času se venku sekám s těmi, kteří se mi snaží vnutit svůj vlastní pocit zklíčenosti a poučit zároveň. I když Áda ujde krátkou vzdálenost, pořád ještě si kleká a dává přednost lezení po čtyřech.
Když se mě někdo zeptá, zda už chodí, řeknu: "Ano, už ano! Těším se, až bude umět běhat!"
Odpovědi se mi dostane většinou této: "Však to se těšte! Teď vám to začne! A už se nezastavíte!"
Zřejmě okolí očekává, že Ádu hodlám honit, nebo bych se měla utápět v depresi, že začne být dcerka zase o něco samostatnější...možná časem budu smutná, že nebudu mít uplatnění pro nasyslený komínek šátků (tak je pošlu do světa) a nosítko.
A jak příběh souvisí s úklidem hlavy? V zásadě, že dotyčný měl špatnou zkušenost u svého dítěte, které mu uteklo, neznamená, že musím prožívat to stejné. Kdyby měl uklizeno, vzal by si poučení pro sebe a třeba i něco změnil v přístupu ke svému dítěti. Snaha poučit je prý také projevem vlastní výčitky. Já si nenechám zkazit radost z toho, co už malá všechno dokáže! Sama. Sama bez vodění za ruce, chodítka a jiných nástrojů.

P.S.: Áda už se prochází i venku a leze po výškách.