Minuty ticha

Červen byl jeden z nejnáročnějších měsíců vůbec. 

Nevěděla jsem, co z událostí bych měla popsat, jak ji zachytit, ani co bych tím chtěla říci.

Nenadálá událost

Babička mi nebrala telefon. Jak už jsem několikrát zmínila, voláme si často a dokážeme propovídat hodiny. V jednu ne příliš pozitivní neděli mi volala máma. Opatrně mi sdělila, že babičku shodil ze schodů neznámý pes, který se pohyboval v okolí nákupního střediska bez řádného dozoru majitele. Babi byla strašně potlučená, se zlomenou rukou a otřesem mozku. Prý měla štěstí v neštěstí, protože sice spadla, ale měla na hlavě brýle, které ji zachránily hlavu. Brýle jsou napadrť, ale hlava naštěstí celá!  nemocnici si pár dní pobyla.

Neodkládejte návštěvy

Pokud někoho chcete pozvat na návštěvu, udělejte to bez ohledu na to, v jaké životní etapě se právě nacházíte. V minulém měsíci navždy odešla inspirativní žena, maminka a babička Karen. Už nikdy ji nebudu moci pozvat k nám domů, povídat i s ní o vílách a skřítcích, či zpívat u CD Jamese Blunta. Na některé věci je jednou zkrátka jednou pozdě. Vzpomínky mi zůstanou a věřím, že snad někdy navštívím Kareniny syny a vnuky, tam za kanálem La Manche.

Mína je nemocná
Aby všeho nebylo málo, onemocněla i jedna z mých kočiček. Z očí ji tekl vodopád a nebyl k zastavení. Snahou omývat si očka tlapkami, si Mína sundala chlupy v očním okolí. Zdroj náhlé alergické reakce jsem odhalila celkem rychle. Vykvetla totiž Šanta kočičí. Drobné fialkové kvítky způsobily pěknou patálii. Rostlinu jsem nekompromisně ostříhala a Mínu ošetřovala dle instrukcí veterináře. Nyní je již v pořádku. Odeta, druhá kočička, problém neměla, takže máme doma naštěstí jen jednoho alergika.

Když toužíte mít přízeň
Občas se stane, že je nám někdo sympatický a toužíme, aby se stal naším přítelem. Ano, i já jsem takovouhle touhu měla. Obrovskou. Ale, krátce poté, co vše vypadalo na dobré cestě, začalo vznikat přátelství (no dobře, pravdou je, že jsem si to myslela), osud onu osou zavál jinam, až za oceán na jiný kontinent. Pavlína odjela do Kanady, kde se usadila, vdala a má krásné dítko. Moc mě zamrzelo, když přijela na delší dobu do ČR a nestála jsem ani za to, aby mi o cestě napsala. Jasně, řeknete si, že nemusela a nemusí. Jsem jen jeden člověk z několika stovek přítel,co má na facebooku, ale zamrzí to. Spolu s přísunem dalších událostí jsem přecitlivělá...