Šmoula na svatbě

V červnu se ale neodehráli jen negativní události, ale i jedna nádherná a pozitivní. Byla jí svatba našich přátel, kam jsme byli s Ádou a manželem nejen pozvaní, ale bylo nám ctí stát se spoluaktéry příprav svatební zábavy. Bohužel vám teď nemohu napsat, co a jak jsme připravili, protože náš čeká ještě jedna veselka, kde hodláme realizovat obdobu oné aktivity. Nicméně mohu říci, že nevěsta byla jako princezna a vše bylo pohádkové! Obřad probíhal za zdárného doplňování řeči oddávajícího Natálkou a Ádou, která si povídala s plyšovým zajícem, oba snoubenci řekli ano a hudba byla vybrána velmi pěkně. Jen při závěrečném špalíru mohl někdo otevřít novomanželům dveře...

Když skončil samotný obřad , měli jsme zhruba hodinu volno, když se šli novopečení pan a paní fotit. Zajeli jsme proto domů, převléknout se a také vyvenčit psa. Všechno vycházelo skvěle, kdybych si neusmyslela, že si vezmu úplně nové azurové Thao kalhoty. Krásně mi ladily k triku! Ádu jsem si hodila do úvazu na záda a pelášili jsme na zábavu. 

Dorazili jsme akorát, abychom připravili vše potřebné pro příjezd ženicha a nevěsty. Čáru přes rozpočet času nám udělala jakási neznámá žena, jež nutně potřebovala odjet, právě v moment, kdy jste vše dokončili! Nešlo jí couvat a za rozjařeného ryku svatebčanů za snahy radit, ťukla ještě auto stojící na druhé strany cesty. Přibližovadlo, tuším, patřilo zrovna svědkovi ženicha. 

Do toho všeho začalo z kopce přijíždět šnečí rychlostí zdobené auto. Jakožto neohrožená žena, jsem vyběhla vzhůru do svahu a snažila se vůz zastavit. Marně! Áda překvapena náhlým maminčiným pohybem začala fňukat a volat tatínka, já křičela z plných plic: "Stůj! Stůj!" Což bylo absolutně k ničenu. Auto zastavilo až když jsem se dotkla rukou kapoty. Řidič pronesl něco ve smyslu: "Bláznivá ženská!" Než jsem vysvětlila, že musí ještě vycouvat nahoru, protože někdo cizí musí ještě odjet. Řidič mě po převlečení nepoznal. Dokonalé maskování za modrého "šerpamámu" málem způsobilo mé přejetí...nebo lehce řečeno nemám tak idiotsky skákat pod kola auta.

"Má ho!" 

Radostné události nekončily. Zahájení hostiny se muselo o něco odložit, jelikož se ve víru velkoměsta ztratila důležitá příbuzenská část hostů. Stoly byly krásně ozdobeny organzami, drobnými dekoracemi, květinami a stojany s planoucími svíčkami. Seděli jsme hezky na kraji, aby se dala přidat dětská jídelní stolička, ale nešťastně dle pravidel zasedacího pořádku. Blíže u dcerky seděl tatínek. Kdo již absolvoval svatební hostinu ví, že ženy sedí po pravici mužů. Dcerka byla druhé nejmladší dítko z řad svatebčanů. Zatím, co starší dětičky se úspěšně řadily mezi pyromany, Áda se začínala nudit. Snaha strhnout ze stolu svatební dekoraci skončila neúspěšně. Prozíravý personál restaurace vše dokonale našpendlil a květiny, které by se dozajista daly sníst, maminka odsunula mimo dosah. Během dalších dvou minut držela malá ručka vítězoslavně špendlík dlouhý jako párátko.  

Můj "zantaří" skok pro špendlík vyšel spíše jako placák do manželova klína, doprovázený větou: "Má ho!" 

Načež můj manžel odvětil: "Ještě aby ne!"

Zábava začala.

Úplně rudá jsem Ádě sebrala špendlík a prohlížela ubrus, kam úlovek patří. 

Situaci zachránil svědek, který pobídl hosty k občerstvení u rautového stolu, než dohledají světoběžníky. Ať nečekáme s prázdnými žaludky.

"Manžel nakrmil naši dcerku výborným gulášem s chlebem."

Ačkoliv jsem se snažila vybrat co nejlepší oběd, prcka jídlo moc neoslovilo a tak tatínek rozhodl, že se půjdou podívat ven na ovce, kozy a prasátko, které u restaurace mají. S malými přestávkami byla Áda neustále venku, skoro tři hodiny. Střídali jsme se v hlídání, jinak by manžel neochutnal ani kousek dortu. 

"Teto ty jsi šmoula? Že jo?" přitočilo se ke mě jedno dítko u prolézaček. "Ale jsi nějaká veliká." pokrčilo rameny a běželo si zase hrát. 

Opravdu! Mé krásné nové azurové kalhoty začali v horku a dusnu pouštět barvu! Měla jsem modré prsty, kotníky a jak jsem později zjistila i celé nohy. "Do kelu!" šeptem jsem zaklela.

"Kel kel kel!" Ozvalo se za mnou od neznámé holčičky. 

Áda se smála až radostí dupala. Při pohledu na její botky jsem sama skoro plakala. Obarvila jsem je totiž taky. 

Spěšně jsem kontrolovala i ubrus svatební tabule. Naštěstí zůstal netknutý a všechnu zbylou barvu nejspíše sobecky vstřebala má kůže. Ze šátku šla barva vyprat hned napoprvé, ale tělo jsem zbavovala modrého nádechu ještě další tři dny. Botky radši nezmiňuji...
Při dalším prostřídání jsem si nutně potřebovala odskočit a odmořit své azurové prsty, jelikož se mě další hosté ptali, jestli mi není zima.. Rychle jsem Ádu usadila ke stolu s talířkem jídla a běžela pryč. Když jsem se vrátila, mohla jsem si jídlo sníst sama. Manžel nakrmil naši dcerku výborným gulášem s chlebem.
"Mňam mňááám!" hlásila rozesmátá pusinka opatlaná od jídla.
Na srdci mě hřeje vědomí, že jsem dcerku baštění legendárního guláše ubránila až do patnácti měsíců.

Už vaše dítka uchutnala guláš? plánovaně, neplánovaně? Vaše reakce?