Ráno. Ráno je pro každého v jinou dobu. Donedávna bylo pro Ádu kolem osmé hodiny. Nově mám budíček už 5.30h. Zatím, co malá rošťanda srší energií, maminka se ještě minimálně půl hodiny posunuje po posteli a ve finále zvládne dolézt akorát do koupelny.
"Žbluňk!" ozve se, ještě než vůbec na záchodě začnu. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. "Už zase."
V záchodové míse tentokrát skončil náramek z "parádivé krabičky na hraní". Koukám jak husa do flašky. Co všechno nenajdu v posteli...
"Mamííí, taky ciii." tleská dcerka ručičkami a už mi cpe do rukou nočník.
"Adi, já tohle neměla úplně v plánu. Musím do kuchyně pro špejli a vylovit to..." snažím si vzpomenout, kde špejle máme. Vyndám, umyji, vydezinfikuji - odložím na hranu umyvadla.
"Taky, taky!" ozývalo se z pokoje.
Áda nacpala do nočníku všechno, co se dalo a teď na něm sedí...Naštěstí ještě v pyžamu.
Po půlhodinovém domlouvání o oblečení punčocháčů skončí malá poletucha v leginách s ponožkami hrne se na snídani. Než si zaliji kafe, stačí si ponožky sundat, vymáchat je v jogurtu a nakrmit celou bandu plastových zvířátek z kolekce "Kamarádi z lesa" a psa piškoty.
"Tovo tovo!" znakuje Áda hotovo a už vytahuje nohy z podstolu, aby mohla jít pracovat do obýváku.
Přilévám do kafe mléko.
"Mami! Mami!" popadne mě Áda za ruku a vleče k policím s výtvarnými potřebami. "Hů, hů, hů."
Sundám dózu s pastelkami, které mají na koncích mnou šité plyšové sovičky, přidám papír, omalovánky a - snažím se vytratit zpátky do kuchyně, kde ke mě natahuje ruce plné vůně příjemně teplé kafíčko.
"Mami! Hačí, tady." ukazuje přísný prstík na sedák gauče - aneb houby matko, nikam nejdeš.
Trpělivě vymalováváme traktor.
"Žbluňk!" ozve se, ještě než vůbec na záchodě začnu. Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. "Už zase."
V záchodové míse tentokrát skončil náramek z "parádivé krabičky na hraní". Koukám jak husa do flašky. Co všechno nenajdu v posteli...
"Mamííí, taky ciii." tleská dcerka ručičkami a už mi cpe do rukou nočník.
"Adi, já tohle neměla úplně v plánu. Musím do kuchyně pro špejli a vylovit to..." snažím si vzpomenout, kde špejle máme. Vyndám, umyji, vydezinfikuji - odložím na hranu umyvadla.
"Taky, taky!" ozývalo se z pokoje.
Áda nacpala do nočníku všechno, co se dalo a teď na něm sedí...Naštěstí ještě v pyžamu.
Po půlhodinovém domlouvání o oblečení punčocháčů skončí malá poletucha v leginách s ponožkami hrne se na snídani. Než si zaliji kafe, stačí si ponožky sundat, vymáchat je v jogurtu a nakrmit celou bandu plastových zvířátek z kolekce "Kamarádi z lesa" a psa piškoty.
"Tovo tovo!" znakuje Áda hotovo a už vytahuje nohy z podstolu, aby mohla jít pracovat do obýváku.
Přilévám do kafe mléko.
"Mami! Mami!" popadne mě Áda za ruku a vleče k policím s výtvarnými potřebami. "Hů, hů, hů."
Sundám dózu s pastelkami, které mají na koncích mnou šité plyšové sovičky, přidám papír, omalovánky a - snažím se vytratit zpátky do kuchyně, kde ke mě natahuje ruce plné vůně příjemně teplé kafíčko.
"Mami! Hačí, tady." ukazuje přísný prstík na sedák gauče - aneb houby matko, nikam nejdeš.
Trpělivě vymalováváme traktor.
Vyprat prádlo, pověsit pračku, dopolední vycházka, malý nákup, pošta..."To už je tolik hodin?!" Musím jít vařit oběd. Zadělám těsto na litý koláč.
Dám do hrnce rýži. A cucnu si domácí ledové kávy.(Taky pijete studenou? Říká se prý na krásu.)
Zazvoní telefon. Volat s babičkou je alespoň na půl hodiny.
Áda běhá tam a zase zpátky. Telefonuje se lžící, cedníkem a kolečky od dřevěné mašinky.
Počkat nebyly na ní kostičky?
"Ano, mami. Dobře, tak jo. Ještě si zavoláme."
Při návratu ke kuchyňské lince zakopnu o malou židličku. Co to tady dělá? Naliji těsto na plech. Vylovím kostičky s obrázky tygra, koaly a kuřete - no co, na chuti těsta to nic nezměnilo, je stejně syrové, jako jindy před upečením. Natáhnu časoměřič a dopiji studené kafe.
Při pohledu do hrnku si říkám, že bych si měla po ránu vařit čaj...
Dám do hrnce rýži. A cucnu si domácí ledové kávy.(Taky pijete studenou? Říká se prý na krásu.)
Zazvoní telefon. Volat s babičkou je alespoň na půl hodiny.
Áda běhá tam a zase zpátky. Telefonuje se lžící, cedníkem a kolečky od dřevěné mašinky.
Počkat nebyly na ní kostičky?
"Ano, mami. Dobře, tak jo. Ještě si zavoláme."
Při návratu ke kuchyňské lince zakopnu o malou židličku. Co to tady dělá? Naliji těsto na plech. Vylovím kostičky s obrázky tygra, koaly a kuřete - no co, na chuti těsta to nic nezměnilo, je stejně syrové, jako jindy před upečením. Natáhnu časoměřič a dopiji studené kafe.
Při pohledu do hrnku si říkám, že bych si měla po ránu vařit čaj...
Žádné komentáře:
Okomentovat