"Hmm?"
"Mamííí, hopi, hopi. Mňam mňam. Koloo kolo!" výská a znakuje najednou.
Naše malá rošťanda má dneska narozeniny. Už jí jsou DVA roky! Pozoruji jak se souká z pyžama, otvírá skříň a se znaleckým výrazem módního kritika si vybírá, co si ve svůj významný den vezme na sebe. Čas ubíhá tak rychle... Ve vybraném tričku a v mých prstových ponožkách, vytažených jako podzadenky (vytažené až pod zadek), snadno mačká kliku a míří do kuchyně na snídani.
I letos má Áda připraven domácí dort, který jsem pekla spolu s manželem. Zdobí jej motiv oblíbené Doktorky Plyšákové.
Recept na rychlý piškotový korpus (inspirace ze stránek receptnajidlo.cz):
160g cukru krupice
4 vejce
4 lžíce oleje
160g polohrubé mouky
Vejce s cukrem šleháme minimálně dvacet minut šlehačem na nejvyšší otáčky, poté na nejnižší rychlost všleháme olej. Nakonec vařečkou nebo metličkou vmícháme mouku. Dáme do formy a pečeme dorůžova. Jelikož máme plynovou troubu, neodhadnu, na kolik stupňů jsem pekla. Upečení trvalo cca dvacet minut. V receptech najdete pro piškotové těsto ideální teplotu 180 stupňů.
Krém:
1 balení vanilkového pudinku
80g moučkového cukru
250g měkkého tvarohu
(pokud chcete, můžete přidat ještě 125g másla)
Uvaříme oslazený hustý puding, který necháme chvilku odstát a poté do něj vmícháme tvaroh (popřípadě i změklé máslo). Korpus dortu si rozkrojíme na dva díly. Promažeme marmeládou, potřeme částí krému, přiklopíme druhou částí korpusu a nazdobíme zbývajícím krémem, jedlým papírem a ovocem.
Obrázek navrch jsem si nechala vytvořit stejně jako v loňském roce firmou The New Toy. Objednat buď vlastní motiv, nebo si zvolit již z hotové nabídky si můžete na internetových stránkách, či na facebooku.
"...boty, pro které mé srdce nebude tolik plakat..."
Po snídani jsme nejprve vyrazili do second handu pro boty, pro které mé srdce nebude tolik plakat, až začnou podléhat demolici z užívání na odrážedle. Kolikrát jsem ve školce viděla, že dítko bylo schopno zničit jedny boty týdně - a to patřilo mezi ty pomalejší "řidiče" odstrkovadel. Koupili jsme hned dvoje. Nedokáži odhadnout, kdy začne - a jestli - Áda brzdit stejně jako děti, které již odrážedla mají delší dobu, vláčením nártů po zemi. Raději bych, kdyby třeba zatočila do trávy, nebo se nějak obratně "vykulila" do boku, než si ničila nohy a boty. Uvidíme.
Dcerka se už nemohla dočkat. Její hbité krůčky po vstupu do obchodu mířili k výstave nejrůznějších dopravních prostředků pro budoucí malé šoféry. Od těch úplně nejmenších po velká kola a koloběžky.
"Kolo! Kolo, kolooo!" tleskaly ručičky nadšením. "Moje, moje!" usedala Áda na první motorku značky Enduro, kterou se rozhodla vyzkoušet.
Netušila jsem, jaký je výběr ideálního vozidla náročný. Tohle je hezký typ, ale má špatnou výšku, onen zase nevyhovující šířku sedla, hodně úzká kola/hodně široká kola, další se jednoduše řidičce nelíbí. Když už máme vhodnou výšku i sed, nelíbí se barva. Pokud nemají "klonovaný" model jiné barvy, hledání začíná nanovo. Po dvaceti minutách usilovného ježdění se Áda odporoučela k regálu z hračkami, kde vydolovala plastovou mašinku na hraní. Nakonec vše znaleckým okem rozsekl tatínek, který vytáhl z řad motocyklů ideální tvar i barvu dvouleťáckého mopedu.
"Ádo pojď sem. Tuhle? To bude určitě ono!" dcerka po zavelení usedla na stroj a v mžiku pohodlně odfrčela na druhý konec obchodu. "Myslím, že máme vybráno."
"Holčičí helma, opravdu."
Zbývalo jediné. Vybrat helmu, aby naše malá motorkářka měla hlavu v bezpečí. Z nabízených modelů jsme vybraly za asistence ochotné a milé paní prodavačky, nejlépe padnoucí a Áda si vybrala barvu a motiv. Ze čtyř možných variací (růžové, černé s hvězdičkami, matně modré a světle modré) si zvolila pátou - světle modrou se zvířátky, kterou naštěstí paní prodavačka ze stou krabic s helmami vylovila poslední.
"Holčičí helma, opravdu." vzdychla jsem a pohledem obdivovala úplně jinou s potiskem motýlků a housenek.
"Ty to na hlavě nosit nebudeš." poplácal mě po zádech hrdý otec.
A tak jsem tu naši naprosto šťastnou oslavenkyni vyfotila hned po vyjití z obchodu, kdy trvala na tom, že k autu si už dojede sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat