"Mamííí cííí! Jo?" sune si Áda židli ke dřezu.
"A kdepak máš svoji houbičku?"
"Pa." pokrčí dcerka smutně rameny.
"Tak chceš novou?"
"Jo, jo, jo." hned otevře skřínku pod linkou a za okamžik už šustí sáčkem s novými houbičkami. "Tady jééé!" vítězoslavně drží oranžovou houbu na mytí, sune židli, zavírá skřínku, sundává opatrně sedák.
Vlastně už není třeba, nijak pomáhat. Poslední dobou jsem přešla na systém, že čekám, až si Áda sama o pomoc řekne. Zaprvé se snaží vymyslet sama, jak vše vyřešit a za druhé - většinou zasáhnu jinak než chce ona, tudíž ji má nezvaná pomoc spíše rozčílí.
Zatím, co Áda se máčí v hrnci původně od vaření těstovin, umyji rychle, co se dá.
"Mamííí na. Daší!"
"Hotovo?"
"Jo, jo, joooo. Daší..."nedočkavě odsouvá první mytý kus.
Přisouvám cedník, který poslouží ke zkoumání protékající vody na dalších deset minut.
Nádobí je umyté, kuchyň řádně vytopená.
Pořád ještě jeden úkon zbývá.
Áda si dává houbičku na topení, vrací sedák a zasouvá židli ke stolu: "Mamí, cak-cak." ukazuje na myčku.
"Cvak, cvak? Pustit myčku?"
Dcerka už otvírá skříňku a chce vyndat tabletu.
Tablety do myčky jsou poslední dobou veliké téma, hlavně od chvíle, kdy má Áda kredeneček plný plastového nádobí se kterým nejen vaří, ale též je třeba použité nádobí umývat. V malém lavorku je houbička, hadřík a utěrka, ale pořád chyběl nějaký mycí prostředek a tak si z poličky za jedněmi z dvířek zřídila soukromou pračko-myčku (čas od času se uvnitř totiž ocitnou ponožky, šátky, čepice, nebo rukavice - spolu s talířky, lžičkami a hrníčky).
-No co, má přece jen maličkou kuchyňku. Nebo si mám dělat starosti?-
Rozhodla jsem se Ádě splnit přání. Společně jsme vytvořili tři filcové tablety do myčky. A já jen doufám, že je v budoucnu nepopletu, až mi bude malá pomocnice opět asistovat u mytí nádobí...
Hm, víte někdo jak se z myčky dostává rozplizlý filc?
Žádné komentáře:
Okomentovat