První stříhání

Maminka domluvila termín a už dva dny v předstihu měla nervy. Na ceduli kadeřnictví obsahující mimo jiné ceník stál nápis " stříháme jen děti, které se stříhat nechají".  

Ach jo, tu moji malou slečnu u čeká první stříhání! povzdechla jsem si v duchu při zapisování do kalendáře. Dva roky jsem Ádiny kadeře ubránila nůžek, ovšem nyní vlásky stříhání opravdu potřebovaly jako sůl. 

A jelikož krokům, které se realizovat nechtějí vládne prokrastinace, hodinu před návštěvou kadeřnictví jsem Ádu posadila na židličku, vyfotila jak má dlouhou kštici a sama ustřihla první pramínek vlásků, který jsem schovala do krabičky.

"Mamíí, sčích sčích." usmívala se malá/velká slečna a znakovala - velká holka-. 

"Ano Ádo, jen velké holky chodí do salónu krásy. Bude tam na nás čekat paní kadeřnice, domluvíš se jak chceš ostříhat..."

Dcerka znakovala nůžky.

"Vezme si nůžky."

"Sčích, sčích." pokývala hlavou a šla si pro bundu do chodby.

Uložila jsem popsanou krabičku skříňky. 

Paní kadeřnice se Ádě už od pohledu moc líbila. Když se jí představila, pozdravila jí objetím. Koukala jsem jako puk. Většinou se totiž stydí a jde se schovat za mou nohu. Teď se nic takového nekonalo. Parádnice si sundala čepici, něco paní kadeřnici povykládala a už se hrnula ke křesílku u zrcadla. Kadeřnice přivítala i mě. Svěřila se, že má doma pětiletou dcerku, takže tušila jak odpovídat. 

Byla jsem v salónu skoro navíc. Možná jsem si mohla číst časopis u kafíčka. 

Při přidržování na židli během stříhání jsem pořídila několik nezbytných fotek. Áda celu dobu seděla tak, jak jsme potrénovaly doma, natáčela hlavu dle instrukcí a křenila se na sebe do zrcadla.

Prostě báječná!

Další dvě kolegyně paní s nůžkami se chodily na sedící parádnici dívat. A diskutovali o stříhání dětí se zákaznicemi, které měly barvenou hlavu, či čekaly na kosmetiku. 

Za patnáct minut bylo dostříháno.

Áda seskočila s úsměvem z kadeřnického křesla. 

"Byla jsi báječná!" usmívala se kadeřnice. "Já pro tebe něco mám, počkej chviličku."Za malý okamžik dostala Áda náramek se třpytivými korálky. "Zase přijď princezno, budu ráda, když přijdeš."

"Tobě to sluší slečno. Tak co budeš chodit pravidelně?" ptala se jedna z dalších kadeřnic u recepčního pultíku. 

"Hm," zamyslela se dcerka. "Jojooo, tady mamí." ukázala na mě gestem -domluv mi termín-. Pak zamířila do herničky, kterou zde mají zařízenou pro malé nezbedníky čekající, než se maminky zkrášlí. 

"Děkujeme. Určitě se zase objednáme, až bude třeba."

"Však můžete přijít i vy."

"Na mě teď není moc co kadeřit, ale děkuji." prohrábla jsem si své nedávno zkrácené mikádko. 

Po dvaceti minutách jsme vyrazily z kadeřnictví do obchodu. Ovšem nevím jestli cítím úlevu, že máme první stříhání zdárně za sebou, i když nový účes Ádě moc moc sluší. Možná to celé jen příliš  emotivně prožívám...