Půjčovat, prosit, ale už nesbírat!?

V poslední době jsem dostala několik podnětů k uvažování. Setkala jsem se s velkým odmítáním a nevolí, když jsem si dovolila prodat své vlastní věci, protože si okolí zvyklo, že dávám hodně předmětů na charitu, ať už se jedná o oblečení, věci do kuchyně, nábytek a jiné. S každým dalším odmítnutím jsem si si pokládala více a více otázek typu: "Čím to je? Že by cena? Stav? Drahé poštovné?" V závěru jsem došla k tomu, že je to zkrátka karma. A karma jak se říká - si doplňte sami... 

Na prodejních portálech mi příspěvky viseli dost dlouhou dobu, ale neúspěšně, když vypršela doba platnosti odkazů vystavovala jsem znovu, ale nikdy se neprobojovaly na vrcholy prodejních nabídek, jelikož to je záležitost, která se tvrdě platí. A tak je to se vším.

I když se vám zdá, že jste něco dostali zadarmo, zaplatili jste cenu, o které ani nemusíte vědět. Byť byste obětovali část vlastního komfortu. V dnešní době chce každý ideálně novou, nepoužitou věc - tak zvaně v TOP stavu, za zlomkovou cenu, než by ji koupil v obchodě, k tomu zabalenou ve voňavé krabici, s dárkem a děkovným či motivujícím dopisem po další nákup. Podtrženo, sečteno = chce být hýčkán. A ruku na srdce, já to chci taky! Vždyť kolikrát mě potěší například malé balení bonbónu v balíčku navíc, nebo sáček ovocného vonícího čaje, který bych si jinak sama nekoupila.

Na druhou stranu, když už se někdo konečně ozve, nemůžu poptávanou věc na hromadě najít. Ideální by bylo, abych vše prodala v den, kdy podám nabídkový inzerát.

Co mě ale vážně dostalo, je zpráva, co jsem obdržela minulý týden. V celé republice KONČÍ SBÍRKY VÍČEK!!! Jak je tohle možné?! Vždyť víčka se sbírala na české děti, potřebné lidi a především na konkrétní osoby. Sbíraly školy, větší firmy, dokonce na plesech a banketech jste mohli odevzdat sáček s víčky a informace pro koho jsou určena byla transparentní například prostřednictvím plakátu u sběrného místa. Vím, výkupní cena za kilo byla skoro směšná a na vyšetření větších částek byl třeba naplnit celý kamion, ale pořád to byly peníze. Pořád to byla naděje.  NADĚJE. A plastové flašky s uzávěry budou lidi kupovat pořád...

Zatím, co smlouvy o výkupech zanikají, rozmáhá se jiný trend a to podpora různých projektů prostřednictvím internetových portálů. Na jeden projekt, jeden úkol, zhmotnění snu někoho jiného se mohou složit dobrovolníci - dárci, nebo si dotyčný může vzít půjčku, jak sama inzerce udává, přímo od lidí. Ale kolikrát, když listuji katalogem těch, kdo se snaží zaujmout, říkám si, zda až půjdu s kůží na trh já, jestli mě někdo podpoří? Ano? Ne? Nebo zase zůstanu viset v internetovém časoprostoru s opakovanými nabídkami. Na jednom místě.

Jak situaci  - například s víčky, vnímáte vy?