Zoubek na hvězdičku

Naše malá rošťanda si ve čtvrtek poprvé nechala vrtat zoubek. Horní čtyřky prostě trochu zlobí, i když čistíme zoubky pořádně. Na rozdíl ode mě, Áda nesdílí strach ze zubařské vrtačky. Paní doktorka jí vysvětlila stav a co jak bude vypadat úkon, který se chystá udělat. Protože jsou oba zuby v podobném stavu, měla dcera možnost volby strany, na které se začne.

Ukázala na levou. Prohlásila: "Už." a poklidně otevřela pusu.

Zubařka ještě jednou zkontrolovala zub zrcátkem. "Tak Ádo, sedni si takhle a opři se hlavou o maminku." vzala z držáku jeden z nástrojů. "Podívej, tohle takhle stříká vodičku. Na mém prstíku..." dala svůj prst pod nástroj a stříkla. "na tvém prstíku..." Áda nastavila prstík. "a pak na zoubku." 

Áda otevřela pusinku a nechala si zoubek ošetřit. 

Postupně obdobný postup proběhl se všemi nástroji, které paní zubařka užila. Vždycky Ádě vysvětlila co nástroj dělá a proč. Jako zasloužená Dr.Plyšáková Áda naslouchala každému slovu zubařky a nechala si kazík odvrtat a zub vyspravit. 

Snažila jsem se neklepat, jak mi seděla na klíně. Údivem jsem skoro zatajovala dech.

"Tak slečno, ještě toto modré světýlko a mám hotovo." usmála se zubařka. "To je naprosto skvělé! Kdyby tak krásně seděly všechny děti." vzdychla si. 

Áda se usmála: "Stačí?"

"Stačí." postavila jsem dcerku z křesla dolů.
Za odměnu si mohla vybrat cokoliv z tašky dárečků paní zubařky. Vybrala si sovičku s mrkacími očky na solární pohon. Je to "lesní dítě." :D

"No a teď je na řadě, maminka." 

Maminka se vůbec necítila být na řadě. Seděla jsem v křesle, žmoulala kapesník, čekající, až se rozsvítí hypnotizující zářivé světlo.

Všimli jste si někdy, jak si zubaři chtějí povídat, když vám zrovna zpravují zuby?

"Otevřete si."
Otevřela jsem.
Paní zubařka začala nejen vrtat, ale do toho povídat - klást otázky a do toho si odpovídat.
"Hm. - Chrm..Eéééhe.  - Eee.  - Chlop." chrčí ve mě zvuky, které si paní zubařka překládá jak se jí chce.
"A to by bylo dobré Baru, abyste si udělali pěkný víkend s manželem. Nějakou romantiku taky. " (mám odsávačku v puse) "Dejte pohlídat na víkend děti babičce a dědečkovi. Však tu tuhle byli...a"
Víc už jsem neslyšela. Začala jsem se tak nahlas smát, že to přehlušilo i zvuk vrtačky, bo jsem si vzpomněla na nádhernou romantiku, kterou popisuje Dominik Landsman v jedné ze svých knížek. Když vystrčili Čendu na hlídání, oba se ženou usnuli jak dva špalky. 

Mezitím v čekárně:
Áda sedí u stolku a hraje si s pokladničkou. Tatínek houpe probuzenou Ciri v autosedačce, aby nezačala brečet. 
Spolu s nimi zde čeká maminka se dvěma holčičkami.
"Vidíš mami!" zařve ta starší. "Mohli jsme klidně zaťukat! Vůbec nevrtaj, voni se tam smějou!"