Po uběhnutí maratonu a bezesných
nocích, přichází ke slovu další záležitost, na kterou neexistuje manuál, ale
jen jistá doporučení. Jsou jí nepříjemné, ze spánku budící, prdíky. Dostavují
se zhruba půlhodiny po kojení a zůstávají hodinu až dvě, ukrajujíc z času
do dalšího kojení. Mrzuté je miminko, maminka a posléze celá domácnost, plus
sousedé (bydlíte-li v panelovém domě, jako my).
Je pravda, že zatím si nikdo
nepřišel stěžovat a ošklivý obrázek na dveřích také nemáme. Přesto jsem nešťastná,
hlavně z toho, že doposud žádná z vychytávek neosvobodila naši malou
princeznu od bolení bříška. Zkusili jsme kapičky, mastičky, cvičení
s nožičkami, masáž bříška, nahřátou plínku…piji fenyklový čaj, kojící
čaje, upravila jsem si jídelníček, dávám pozor na řádné odříhnutí miminka. Nic
nezabírá. A tak když v noci konejším, než prdík povolí a malá zaspí, občas
pláču s ní. Možná, duchem nepřítomně, houpu také sebe. Prababička
s malou prohoupala noc, tatínek spí za chůze a já trpím pocitem, že
nedokáži dostatečně vyřešit zdravotní komplikaci našeho potomka, o které mi
každý tvrdí, že je úplně normální. Posuďte sami, jestli vám přijde v pořádku,
že vaše dítě něco bolí a sužuje a vy s tím nejste schopni nic udělat?
Shrnuto, podtrženo, nespím taky.
Výsledkem je, že si malou
v noci tahám z postýlky do naší postele, kde alespoň na tři hodiny
v kuse usne poté, co já začnu usínat u kojení. V ohraničeném prostoru
vyloženém polštáři, jí nic nehrozí, ale manželovi se tento způsob spaní moc
nezamlouvá. Přece jen dětská postýlka vybavená monitorem dechu je pro něj
jistější. Díky dohodě a kompromisu budeme znovu hrát Tetris s nábytkem
ložnice, abychom přirazili matrace postele a postýlky k sobě.
Žádné komentáře:
Okomentovat