Několikrát jsem slyšela
z úst mužů, kteří mají se svými protějšky děti, že se jim zdá manželka
připitomělá. Nemysleli to špatně, ostatně sdělovali tuto informaci se vší
láskou, avšak s pachutí tvrdé pravdy. Smála jsem se takovým výrokům.
Horečnatě hlásajíc, že já budu mít vždycky co na práci a nudit se určitě
nebudu, tudíž mi „kvoknutí“ nehrozí, jsem se smíchy lámala v pase. No. Chvílemi
si nejsem jistá sama sebou.
Od kolegyň v práci, i
kamarádek z okolí jsem slyšela nejrůznější příhody. Nejvíc mě zaujala
kreativita mé známé ze střední, která složila „kakací píseň“, jen aby udržela
svou ratolest dostatečně dlouho sedět na nočníku. Zakroutila jsem hlavou ze
strany na stranu, když se opatrně zeptala, jestli chci text, protože nikdy
nevím, co se může hodit. „Ne, díky. Když tak
si složíme vlastní.“
Tento druh nočníkového hitu zatím
nepotřebujeme. Pomyslné hitparádě u nás zatím vládne „píseň pro škytavku“. S pomocí jejího rytmu vyklepáváme při
chůzi škytku a „posíláme s baťůžkem
k někomu jinému“. Fungovat? Funguje!
Miminko přestane škytat a většinou štafetu úspěšně přebírá maminka. Já se zase rozškytám
z toho věčného hopsání! Slyšet mě někdo, dostane takový záchvat smíchu, že ho bude muset odvést
záchranka.
Závěr? Ano, blbnu. Doufám, že to
ještě není tak zlé. Vždyť jsem doma s miminkem teprve měsíc! A jako
textařka zářím jen v jedné písni. Nebo…?
Žádné komentáře:
Okomentovat