Moje maminka s oblibou vypráví
historku, jak jsem jako miminko „pokřtila“ svého tatínka při chystání ke
koupeli. Párkrát jsem se při vyprávění zastyděla. Ono, když je vám patnáct let
a výše, nejste u vytržení z propagace vašeho „mimi věku“ v rámci pobavení
okolí. Asi si budu muset dávat pozor, až se bude Ádě blížit kýžený věk, kdy bude
lepší pomlčet.
Kyselý obličej vám vystřídá
úsměv, hned poté, co zjistíte, že jste konečně přišli na to, co s prdíky.
Připadala jsem si podobně, jako hrdinka filmu „Pod toskánským sluncem“, když jí
stařenka prodala dům. Stalo se tak poté, co jí pokálil holub sedící na trámu
pod střechou. Áda onu noc měla velké bolení bříška. Způsobilo jej nejspíše
mango obsažené v jedné z přesnídávek, které nyní s oblibou plením.
Houpala jsem a houpala. Masírovala. Dostala kapičky a nakonec zabrala až, na
poklici nahřátá, plína. S královskou salvou Áda pokákla sebe, své
oblečení, oblečení maminky a maminku taky. Můj muž se probudil a místo
gentlemanské záchrany své manželky a dcery, ležel v posteli a doslova řval
smíchy. Zvedl se až poté, co ho začala příšerně bolet sanice. Ale to už jsem
Ádu převlékala do čistého. Dala malou tatínkovi na houpání a šla se koupat sama.
Další den jsem si koupila na poště z pověrčivosti stírací los. Vyhrály
jsme s Ádou čtyřicet korun.
Manžel se mi smál ještě nějakou dobu a historkou jsme pobavili příbuzenstvo.
O několik dní později jsme opět řešili problém s prdíky. Nevím, co bolení
způsobilo tentokrát. Když manžel přišel domů, vystřídal mě v houpání a péči
o mrňouse. Šla jsem se zrelaxovat u věšení prádla. Když se při konejšení přišli
oba podívat, jak mi jde práce s kolíčky, ozval se úlevný zvuk a miminku se
na tváři rozlil úsměv.
„Jdu přebalit“ Položila jsem
kolíčky zpátky do kovového plecháčku.
„Ne ne, jdu já. Jsem taky rodič!“
Hnal se hrdý tatínek do akce.
„Dobře, kdyby něco…“
„To zvládneme. Že jó?“ Pokládal
otázku culící se dceři.
Za manželem a dcerkou zaklaply dveře ložnice, kde máme přebalovací
pult. V klidu jsem dál věšela prádlo.
„Zlatóoo! Pomoc!“ Ozvalo se
po dvou minutách.
Spěchala jsem do pokoje. Otevřela jsem dveře. A dostala velký,
nekontrolovatelný záchvat smíchu. Vytřeštěný tatínek držel před zadečkem Ády
dlaň. Pokus odvrátit palbu byl však zmařen roztáhnutými prsty, takže byl od hlavy
až do pasu pokakán. Musel si umýt i vlasy. Druhý den si vsadil sportku, ale dosud mi ale neprozradil, kolik vyhrál.
Žádné komentáře:
Okomentovat