„To ti zase narostlo bříško?“
smála se jedna z babiček mezi dveřmi. „To asi nebudu moct chovat, co?“ „Hned
ne, ale alespoň si dáš kafe.“ Vítala jsem návštěvu s miminkem přivázaným
na těle.
Ještě před půl rokem byste mě
slyšeli říkat, že miminko v šátku se nosit nemá kvůli ničení páteře. Byla
jsem přesvědčena, že já nebudu matkou, která by dělala tyhle (použiji označení
jedné ze svých známých, která si nyní ťuká na čelo) “alternativní šílenosti“. Jenže,
nošení miminek přivázaných k tělu nemá s alternativou vůbec nic společného.
Je to přirozenost člověka mnohem starší, než všechny kočárky dohromady. Dopravní
prostředek pro miminko, za který rodiče mohou utratit i několik desítek tisíc
korun, většinou není pro škvrně moc důležité. Zatím, co rodiče honí značku, miminko
si může říct, že je mu jedno kolik kočár stál a že chce být u maminky co
nejblíže. Netuším, co si pak rodiče počnou, pokud v předrahém kočáře miminko
nespokojeně pláče, je neklidné a ke spánku se spíše uřve, než uhojdá.
My pořídili kočárek také. Patří, dle
seznamu, do základní výbavy. Dali jsme si strop deset tisíc, protože opravdu
peníze netiskneme, ani nepěstujeme na stromě. Naštěstí jsme potkali férového
obchodníka, který nám doporučil několik typů, firem i cenově dostupných
variant. Vybrali jsme firmu Patron, českého výrobce sídlícího v Mělníku. K naší
radosti nám vyrobili model kočárku v barevné variantě, dá se říci, na
míru. Výrobce je velmi schopný, ochotný a váží si svých zákazníků, což se
mnohdy říct o firmách nedá. Máme tak kočárek s hlubokou korbou a
autosedačku ve stejné barvě. Při vybalení tovaru v obchodě, jsme s manželem oba začali hlasitě jásat a poskakovat, až jsme rozesmáli veškerý personál
prodejny. Beru si toto bezmotorové vozidlo v případě, že jdu nakoupit,
nebo na poštu pro balík. Áda je v něm klidná a většinou usne, za což jsem
moc ráda. Problém ovšem začínal doma, když plakala. Několikrát jsem ji
ukonejšila tak, že mi usnula v náručí a v momentu, kdy jsem ji
položila do kolébky, probudila se a začala zase plakat. Proces se periodicky
opakoval. Ádu jsem uspala a položila. Probudila se a začala plakat. Napotřetí
jsem se rozhodla, že jí budu celou dobu držet, než se zase vzbudí. Ehm, po dvou
hodinách jsem necítila lokty a po další půlhodině mě rozbolela záda. Začala
jsem proto pátrat po možném řešení mé situace.
Vím, že jedna z mých kamarádek
nosí své dítko v šátku. Evu jsem kontaktovala a začala si o nošení
povídat. Díky ní a několika dalším maminkám, které se sdružují ve skupince na
facebooku, kam jsem se přidala, jsem se o tak zvaném „šátkování“ dozvěděla
mnohem víc informací, než z článků lékařských magazínů. Zjistila jsem, že nošení
novorozenců, pokud se nosí správně, jim na páteř vůbec nevadí, právě naopak.
Pokud si miminko správně uvážete k tělu, je klidné, protože cítí maminku
blízko a má hodně podobnou polohu těla, jako když bylo v děloze. Navíc,
posazení „na žabičku“ podporuje správnou polohu pro vývoj kyčlí podobně, jako u
doporučované širokého balení. Navíc je na místě otázka, jak nošení miminka řeší
ženy, které žijí v zemích, kde si kočárky nemohou dovolit? Ano, nosí si
dítě přivázané k tělu, protože jinak by nejen nic neudělaly a neobstaraly,
ale asi by jim dříve nebo později upadly ruce (lidově řečeno) u samého zadku!
Přidala jsem se. Maminky ve
skupině rády poradí a mnohdy prodají jeden ze svých pokladů. Eva mi pomohla
vybrat správný druh šátku pro začátečníka ve vázání a dokonce mám možnost
zkontaktovat prostřednictvím komunity i samotné výrobce různých šátkových a
ergonomických nosítek. Na blogu najdete v pravém sloupci například e-shop
Maggion, jehož majitelka též do diskuzí přispívá a ochotně poradí, budete-li
potřebovat.
Začínám pozvolna a chvilku to
bude trvat, než ze mě bude ostřílená „nosnice“, jak si členky říkají. Nenapadlo by mě, že i já budu prosazovat
šátkování u novorozence. Ale je to tak. Áda je klidnější, celkově méně pláče a
přes den vydrží spát déle, takže stihnu udělat menší domácí práce. Dovoluji si
vyřknout myšlenku, že právě proto, že absolvuje veškeré činnosti se mnou, je jí
lépe, protože má kontrolu nad mým pohybem a jistotu, že jí nikam neuteču. Jedna
z babiček je přes všechno škarohlíd a tvrdí, že takto si vypěstujeme doma „mamánka“.
Já cítím, že to tak nebude. Možná právě proto, že v rodiči bude mít
jistotu, nebude se bát objevovat okolní svět. Navíc, budu asi první, ze skupiny,
která bude mít nejen nosícího tatínka, babičku a dědečka, ale dokonce i
prababičku! Ha! Vedle
pohody pro naší dcerku, mě i tyhle malé skopičiny baví. Jen ať ostatní koukají,
jak radikálně se dá změnit názor!
Žádné komentáře:
Okomentovat