Celebrita

Sobota byla náramná. Tatínek si usmyslel, že půjde pochod Praha-Prčice v délce padesáti kilometrů. Ohromná túra pro mě byla nemyslitelná a pro malou už úplně nevhodná. Zatím, co jsme já a Áda, jakožto odborné hlídačky základního tábora – doma, uklízely před příjezdem prababičky, manžel vzal psa a vyrazil na vlak. Trochu ve stresu jsem řešila, jak návštěvu vyzvednout na perónu. „Pra“ ale vše vyřešila sama. Zakoupila si městskou jízdenku a přijela až k baráku. Ani k zastávce nás nevolala. Dali jsme si výtečnou večeři a netrpělivě očekávali návrat turistické výpravy.

Dorazili až k deváté hodině večerní. Hladoví, vysílení, kulhaví, za to se zlatou botičkou v kapse. Uspala jsem Ádu, našla manželovi magnesium v tabletkách a tenkou deku na spaní, dala obklad na oteklé kotníky a namazala tlapky psovi. Ráno oba vypadali spíš jako po válečném tažení, než po výletě. To byl pohled! Oba dva přetažení. Manžel se posouval přidržováním o nábytek a sotva lezl. Celé dopoledne seděl s kotníky zabalenými v tvarohu. Později přiznal, že ještě nebyl "po porodu" v kondici. Pes si venku při venčení lehnul na chodník a odmítal jít dál. Litovala jsem, že jsem si nevzala ring-slingové nosítko s sebou ven. Představa, že třináctikilového psa táhnu v ruce, mi lákavá nepřišla. Nakonec došel sám. Pomohlo až přislíbení odměny s tím, že jdeme rovnou domů. Prababička mi hodně pomohla s miminkem a postaráním se o mé „muže“ v domácnosti. Zlobila jsem se, jak oba střídali fňukání s hartusením. Po návštěvě lékaře smí manžel chodit v pantoflích i na pracovišti (do běžných bot se stejně nevejde). Ze psa je mátoha a doufám, že se vzpamatuje. Dostal totiž ještě střevní horkost, průjem a blinká na každém rohu.

Když máte doma návštěvu, čas ubíhá jaksi rychleji. Aniž jsme si stihli popovídat (mezi ošetřováním), bylo tu úterý. Čekala nás výprava na výstaviště v Praze-Letňanech, kde jedním z pořadatelů je novopečená prateta. Nikdo by nečekal, že mladá pořadatelka v uniformní halence je pratetou. Já jsem zase nečekala, že naše Áda bude na výstavě celebritou! Podívat se na miminko přišel celý tým firmy, kde teta pracuje. Dozvěděla jsem se, že v den, kdy se Áda narodila, se zrovna ve firmě něco důležitého zadařilo a tak se stala neoficiálním „maskotem“. Dcerka v centru pozornosti zářila. Věřím, že díky častému focení maminkou, se naučila profesionálně koukat do objektivů. Na všech fotkách jí to s pratetou moc sluší! Také jsme měli možnost shlédnout nádherné představení akvabel ve vodní nádrži. Tyto barevně oděné vodní umělkyně na vás koukají skrz tlusté sklo akvária, kde tančí. Je to zvláštnost. Jediná ve světě. Většinou totiž akvabely vidíte jen z vrchu, respektive to, co občas vykoukne z podhladiny bazénu. Dcerce se představení líbilo, dokud hrála instrumentální hudba. Jakmile zpěvačka spustila text, dala najevo, že se jí rušení hudebních nástrojů při práci nelíbí hlasitěji, než byl veškerý zvuk vůbec. Museli jsme odejít. I na tu chvíli to byl rozhodně krásný zážitek. V hale jsme strávili bezmála dvě hodiny. Za celou návštěvu jsem trochu litovala, že jsem Ádě nedala nějaké krásné šatičky na focení. Ten den bylo ale ošklivo, proto jsem ji oblékla do nové zelenkavé semišové soupravy s kočičkami. Uklidnilo mě jen, že jsem dala přednost zdraví před načančáním. Ostatně, stejně nás čeká v červnu profi-focení. Nějaké hezké fotky pratetě určitě pošlu, aby si je mohli dát na firemní zeď.

Protože jsme se vrátili až kolem šesté hodiny večer, počítala jsem, že udělám hodně rychlou, nekomplikovanou večeři. Taťka nás ale překvapil. K večeři uvařil domácí halušky s brynzou. Mňam!