"Líbíš še mi"

Ráda chodím ven s dcerkou v šátku. Právě včera jsem si pohled kolemjdoucích velmi užívala. Po operaci je mi už lépe, proto strach z nošení a přetáhnutí břišního svalstva opadl. Pozvání k návštěvě naší domácnosti přijala dlouholetá kamarádka, která strávila několik let na zahraničních studiích. Moc zajímavě vyprávěla. Áda většinu času prospala a díky tomu, že se u nás zastavila i teta, nepřišla světoběžnice do nehezkého prostředí. Zajímalo by mě, jestli i jiní psi tolik milují kartonové krabice od mléka, protože ten náš zrzek je rozcupoval všechny na puzzle kousky. Douklidila jsem skládačku několik málo minut před příchodem návštěvy. Pak, při povídání nad kávou a sušenkami, šel pojem o čase vlastní cestou. Ani jedna jsme nepostřehly, že uběhlo několik hodin.

Jak se sluší a patří (a taky protože venku bylo krásně), šla jsem s přivázanou Ádou na těle mávat kamarádce při odjezdu na autobusovou zastávku. Cestou tam si nás udiveně prohlížel hlouček stojících maminek s kočárky. Cestou zpátky jsme byly podrobeny rentgenovým zrakům doprovázených šepotem postávajících. Já se usmívala, přestože mě do paty řezala bota. Áda se právě probudila a rozhlížela se se zíváním na obě strany. K cestě domů se k nám přidala sousedka, která ráda řekne i to, co neví. Má hodně natupírované vlasy vypadající, jako po úrazu elektrickým proudem. Je to móda, na kterou si nezvyknu, stejně, jako na počet lidí, kteří bydlí ve stejném panelovém domě. Koukla do šátku a rozněžněně spustila: „No, ty ši klášná holšiška. To še ti u maminky líbí.  Ty še mi líbíš a já še ti taky líbím, viď? Ňu, ňu.“ Přitom se pomaličku přibližovala prstem k tváři mé dcery. Zhluboka jsem se nadechovala, abych paní zastavila, načež Áda situaci vyřešila po svém. Dlouze se zadívala a pak se poblinkala. Fest. Mě do výstřihu. Paní vykulila oči, spěšně se rozloučila a předběhla nás. Během minutky zmizela v domě. Málem jsem se neudržela smíchy. Hold, asi se jí paní nelíbí. Ostatně, mě se zase nelíbí, když se na děti šišlá! Utřela jsem prckovi pusinku kapesníkem a ještě jsme panelák obešly, abychom se nepotkaly u výtahu. Už teď umí dcerka veřejně a jasně vyjádřit svůj názor a to její teprve osm týdnů!