První velké hlídání

Spatřuji, že odloučením od miminka po kratší časový úsek trpí spíše maminka. Ve čtvrtek se mnou cloumala nervozita. Vzhůru jsem byla už kolem páté a dál nemohla spát. Vstala jsem, poklidila, nachystala si tašku ke dveřím a netrpělivě očekávala příjezd babičky a tety. Přijeli trochu na knop, ale s pozitivní náladou.

Teta si vyzkoušela jak přebalit. Proběhla ukázka používání křížového látkového nosítka, které se váže mnohem rychleji a snadněji než šátek. Absolvovala spěšnou instruktáž, kde má dítko jaké věci a oblečení. Předala jsem číslo na pediatra pro případ potřeby. Připravila varianty krmení: zmražené mlíčko, stříkačku, lahvičku, záložní umělou stravu (pokud by přemražené mlíčko nechutnalo). A nakonec, místo časové prodlevy před odjezdem, které se většinou využívá k fantazírování o možných hororových situacích, jsme se snažili přesvědčit hrnec chutné hovězí polévky, aby zalezl do lednice. Ostatně jako pokaždé, nedomluvili jsme se o zajištění proviantu dopředu. Tudíž, u nás vařeno, babička vařeno a lednice jen jedna! Poté byl zavelen odjezd maminky. Usazena do auta, kde řidič byla babička, vydali jsme se v marastu ranní kolabující dopravy do nemocnice. Ještě, že jezdíme jen pod kopec.

Příjem k operaci byl dlouhý a chaotický. Nakonec jsem dostala svou zdravotní složku do ruky a odvedla se na příslušné oddělení sama drcena představami, jak se miminko a teta mají. Načež přišla sms: „Je normální, že mimi chrápe?“ Znamenalo to, že Áda u tety usnula. Na malou chvíli mě napadlo, zda se miminkům může stýskat. Nebo jestli zjistí, že máma není doma, až se později probudí? Odepsala jsem: „Ano. Tohle má po tatínkovi.“ Při vstupním sepsání dokumentace mě čekalo překvapení. Dnešní službu měla sestřička, která nám opečovávala miminko těsně po porodu. V přátelské atmosféře proběhlo vše hladce. Na pokoji jsem byla s paní, která po patnácti minutách po přivezení ze sálu šla sama do sprchy, aby o pár sekund později dostala strašlivě vynadáno. Nevím, jestli si z takových „nezničitelných“ žen mám brát inspiraci, nebo ponaučení. Každopádně já vydržela v posteli, než pro mě přišla sestřička. Hnedka ode dveří se usmívala a volala, že brzy půjdu domů a také, že se jí podařilo opatřit mi odsávačku mléka, abych ulevila nalitým prsům. Stejně budu muset odsát i doma, než budu moci nakojit miminko. Opatření je z důvodu narkózy, byť krátkodobé. Všechno se promítá do mléka. Ve čtyři hodiny jsem už stála na prahu bytu a po navštívení koupelny, jsem horečnatě spěchala k miminku, které si poklidně opět spinkalo v tetině náruči. Měla jsem radost, že se vše tak hezky zvládlo a zároveň mě píchlo u srdce, že Áda ani trošku neplakala. Napadlo mě, že i když je malinká, možná mi už teď věří, že bych ji neopustila.

Za mé nepřítomnosti doma se miminko činilo. Zbaštilo veškeré zásoby mlíčka z mrazáku. Než se „projedlo“ až k maminčině prsu, málem jsem strhla odsávačku, abych měla jistotu „čistého“ mléka. Babička na oslavu dne zakoupila v místní cukrárně sladké zákusky a po příjezdu manžela hlídací četa odjela. Poblinkaná, unavená a plná zážitků s plenami. Neumím si představit lepší chůvy. Já, v současné době, již několikátý den dospávám a odpočívám. Mimo plnění pračky nedělám nic. A protože nemohu malou dlouho nosit, přišel ke slovu šátek. Je ale malá změna. Teď je u nás doma „nosící tatínek“!