Začněte cedulí

Dva dlouhé dny téměř nemluvím. Ádě občas zazpívám, ale to je tak všechno. Definitivní verdikt zní zůstat ve městě. Stěhování do přírody se tímto na neurčito odkládá. Nechce se mi přebírat krabice. Nechce se mi uklízet okolo. Avšak o zábavu mám bohatě postaráno. Pes nám ze stresu a zklamání začal bufetit v odpadcích se železnou pravidelností. Každé ráno, mezi šestou a sedmou hodinou, přeleze oknem na balkón, rozcupuje všechny kartony od mléka, požužlá plasty a pak štěká, protože chce otevřít dveře, místo aby si zkusil rozbít tlamu skokem do okna. Rozumím mu. Mám neodolatelnou chuť roztříštit několik kusů zůstatkového porcelánu, který byl určen do výbavy pro nové nájemníky. Vybít si vztek. Brzdí mě jen snaha neděsit si miminko. Řekla bych, že Áda stejně všechno ví. Hodně mi povídá a uklidňuje svým: „Awww, awwwmmm, awsoww.“ Usíná mi pravidelně v šátku a dokonce několikrát usnula v bublině (anatomický polštář pro kojence) na stole.

Prababička odjela. Chodím se ven jen tak courat, nebo jsem celý den doma. Vesměs vyjde všechno nastejno. Sedím v kuchyni, zírám na panelový dům naproti, zatím, co dcerka spí, nebo brouzdám internetem. Malinko si kysnu. Jestliže existuje poporodní deprese, musí zaručeně existovat i „nestěhovací“. Jen možná není v žádné knížce.

V otrávení nemůžu zůstat věčně. Nedokážu se dlouho nudit, ani „psychicky zahnívat“. Pro pocit přísunu energie si vařím pseudo kafé Caro s nulovým obsahem kofeinu. Na trhu nápojů celkem dobrý vtip. Závidění hodné je pouze to, že ho lze vypít litry na rozdíl od kávy pravé. K obecné potěše má opravdu a pouze pocitový účinek (možná už se opakuji). Při hledání jiné činnosti, včetně nalezení střihů a zjištění, co mi ještě chybí k šití, jsem měla neodolatelnou touhu odměnit se „bolestným“. S ohledem na miminko bych se cítila velmi sobecky, kdybych si vybrala něco drahého a jenom pro sebe. Při čtení na internetu jsem objevila nádherné cedulky. A po trošce pídění našla kontakt na velmi nadanou výtvarnici Věru Janákovou. Výtvory jsou krásné! Neodolala jsem a objednala netradiční popisku na vstupní dveře bytu. Nadchlo mě, když mi paní Janáková sdělila, že dokáže vytvořit motiv tak zvaně „na míru“, ať si navymýšlím cokoliv. Poslala jsem téměř obratem zprávu obsahující fotografie našich domácích miláčků, s manželem se domluvila, co chceme na dveřích mít napsáno a netrpělivě očekávala výsledek.

Balíček mi doručoval pošťák nadvakrát (poprvé jsme nebyli k zastižení). Stálo za to si počkat. Natlučením obrázku na dveře jsme s jistotou „DOMA“!