Cestu domů z nemocnice Ciri krásně prospala a já si říkala, jak je situace jednoduchá, že jsem měla zbytečné obavy. Dlahy nejsou tak těžké, nožky krásně větrají, nikde se nic neumaže. Tatínek odjel do práce a idylka mi skončila přesně v momentě, kdy zaklapl dveře. Áda přes slzičky pomalu přecházela do řevu pro tatínka, protože s ním chtěla jít do práce a tak probudila sestru dříve než jsem se stačila psychicky připravit na možné varianty reakcí.
Takže brečely obě.
Řvaly obě.
No, asi mě matky vícero dětí pochopí, že někdy se všechno pěkně sejde, až je člověk, tedy máma, opocená až na zadku...Snažila jsem se konejšit obě, sedíc v křesle.
Ciri nejvíce rozčiloval fakt, že má nohy spojené tyčí a začala zběsile kopat, jakoby je chtěla setřást. Ádu rozčilovalo kopání Ciriiných nohou, jelikož jí čutla pokaždé špičkou botičky.
Zanedlouho usnuly obě. Nemohla jsem se ani hnout.
Nicméně pojďme k věci.
... má "ponožky na šneka"!
Aby naší Popelce lépe padly kouzelné střevíčky, je dobré dodržet několik pravidel. Existují tři vychytávky, u kterých jsem i já měla pocit "objevení Ameriky".
Hned při nasazování dlah mi paní doktorka poradila první báječný fígl: "Dejte ponožky naruby."
Ano, když je dáte naruby, nehrozí totiž otlaky. Zakončení ponožek v oblasti prstíků nijak netlačí a nemačká malíčky. Mimochodem, ty má Ciri trochu zkroucené,takže jejich postavení budeme nejspíše později řešit v otázkách správné chůze. A tak je mladší dcerka nejspíš jediná, komu se zatím nikdo nesmál, že má "ponožky na šneka"!
Ze začátku je dobré dlahy podkládat stejně jako sádry. Musí si totiž zvyknout břišní svaly. Pohyb je rychlejší a prudší, jelikož dlaha neklade takový odpor jako sádra. Ciri se zatím nedostala tyčí k hlavě, bo ještě neumí pohybovat nožkami zároveň, ale už jsem viděla několik fotek, kdy děti běžně spinkají s "nohama za hlavou". Tyč zaklesnutou o postýlku a pohoda... zatím nejsem schopna posoudit, zda si tyčí může dítě, samo sobě, nechtěně ublížit (třeba klepnutí do hlavy - boule, či odřenina). časem to asi zjistím. Co se týče podkládání, postupně není třeba - například během jízdy v kočárku.
Když pominu fakt, že dlažky jsou jedny z mála přezkových botiček, do který se oficiálně nosí ponožky nejen v České republice, je dobré dělat ještě jednu věc, za kterou módní kritici téměř vraždí, a to přehrnovat okraj ponožky přes hranu botky v oblasti místa, kde končí vnitřní část dlahy. Eliminují se tak...ano, otlaky od ponožek v oblasti lýtek. Nadšeně jsem svůj objev prezentovala jiným rodičům a ti mě chválili s dovětky:
"Jo, to děláme taky."
"Běžně zahrnujeme."
No, desítku v módní hitparádě za počin nedostaneme, ale funkční to je. A TO JE DŮLEŽITÉ! Zvláště v horku, kdy nožky ještě třeba trochu otečou.
...nebojte se dotahovat a dotahovat, aby chodidla držela pevně tam, kde mají být.
V případě, že část koženky uvnitř botičky stále vylézá, nebo v situaci, jako u naší Ciri, nožička nechce zůstat zapnuta ve správné poloze v botičce a tak zvaně "vyjíždí ven" z dlahy, což je způsobeno částečně štíhlostí lýtka či deformací tvaru kotníku; je nutno použít tak zvaný "Polštářek do dlah". Pomáhá zaplnit přebytečné místo uvnitř dlahy a zároveň zajišťuje nenahraditelný komfort pro chodidlo samotné. Opravdu si nedokážu představit, jak bych k noze dcery cpala něco jiného, třeba kus látky, nebo vatu. Očko polštářku se navlékne na prostřední řemínek a dlaha se dotáhne rovnoměrně dle potřeby.
Pozor se musí dát, aby měkké části botičky pod pásky byly dobře narovnané dříve, než se začne botka utahovat. Řemínky musí dobře klouzat. Zmačkaný materiál uvnitř by tvořil otlaky a nohy mohou fialovět. A to, je špatně. Nesmíte nohy škrtit, ovšem na druhou stranu, nebojte se dotahovat a dotahovat, aby chodidla držela pevně tam, kde mají být.
Stejně tak - když miminko s dlahami přenášíte držte jej oběma rukama (ale o tom asi zase někdy příště).
Žádné komentáře:
Okomentovat