Pokroky v roce 2018 (1.část)

Začali jsme s intenzivním cvičením, doplněného masážemi měkkými míčky a protahováním. Zaplatili fyzioterapii. Začátek nebyl úplně snadný. Musela jsem vydržet a nepřestat dodržovat pravidelnost cvičení. Nikdy jsem netušila, že by zdánlivě snadné ležení na boku mohlo být obtížné. Ale bylo to tak. Ciri neuměla ležet na boku, protože doposud s dlahami ležela hlavně na zádech nebo na bříšku. Tolik jsem se zaměřovala na nohy, že jsem si neuvědomila, že nevidím další věci. Považovala jsem je za běžnou dovednost, která zase až tak samozřejmá není.

V první polovině února jsme slavili první výsledky cvičení. Ciri začala krčit pravou nožku a ta začala pomáhat v lezení po zemi! I když tatínek občas zavtipkoval, že vypadá jak voják ve výcviku, já měla radost, že konečně vidím, výsledek každodenního snažení. Mimo jiné jsme začali chodit plavat. Ciri měla stále režim nošení dlah skoro na celý den, což pro mě znamenalo jí dlahy na plavaní sundat a po osušení opět nasadit. Občas jsem se setkala se tázavým pohledem, některé maminky se nebály zeptat a začínali konverzaci tím, že jejich děti měly naštěstí kyčle v pořádku a tohle ještě nikde neviděly. Vysvětlování, že se nejedná o třmínky, ani problém s kyčlemi mi popravdě příliš přítelkyň neudělalo.  Zase na druhou stranu jsem kolem sebe měla při oblékání na přebalovacím pultíku se šesti místy, vždycky dostatečný prostor. Kamarádkami pro kurzy plavání se mi staly hlavně ty maminky, co se mnou chodily na stejnou hodinu a pak tři další, co se sem tam ptaly, jak se daří. Různé otázky se na mě hrnuly i v dětském koutku u občerstvení. V tuto dobu jsem však nikomu nebyla schopna říci, zda Ciri bude běhat, jako jiné děti. Zatím to byla víra a vědomí příkladů rodin ze skupiny spolku Achilleus na facebooku.

Kurz plavání, fyzioterapie a vše okolo vyžadovalo více cestování. Brzy jsme se začali potýkat s tím, že se Ciri nevejde do hluboké korbičky spolu s dlahami a ještě samostatně nesedí. Bylo tedy nutné sehnat kočárek, který by šel upravit do rovna, do lehu, ale už nebyl omezen okrajem korby. Ptala jsem se ve skupině rodičů a hledala na internetu. Z doporučení mi šla hlava kolem. Sportovní kočárky, které by splnily funkci, kterou jsme potřebovali, se cenově pohybovaly kolem dvaceti tisíc korun i v bazarech. Nosit se v šátku Ciri stále dlouhodobě nemohla, protože jsem si přísně řekla, že počkám, až se režim sníží a pak zkusíme, jestli se jí nošení pro účel cestování, bude líbit. Zoufala jsem si. Nenadále přišla firma Patron, od které máme kočárek hluboký, s novou korbičkou ve sportovní úpravě, která se dala nacvaknout na podvozek hlubokého kočárku. 

Ihned jsem volala do malé pobočky v Mělníku. S dopomocí velmi ochotné paní Králové, jsem vše přeměřila a s radostí zjistila, že se Ciri do kočárku vejde i s dlahami! A dokonce i doplňky počítají s nutností většího prostoru pro nohy. Slovo dalo slovo a brzy jsme vyráželi do hromadné dopravy s novou sedačkou VARIO (foto z pozdější doby, v zimě byla Ciri tak zachumlaná, že skoro nebyla ve fusaku poznat).

Devatenáctého března si Ciri poprvé sedla! Možná si řeknete, že to je přece tak akorát. Ano je, ovšem vynaložili jsme pro to jistou dávku úsilí. Za dva měsíce má rok. A doma slavíme, že se zpevňuje tělo a prcek nám sedí. Nožky se na kontrole líbily a proto si koncem března vyzvedli nové botky do dlah. Nejen, že lépe padly, ale dokonce už počítají s tím, že mohou nastat pokusy o stoupnutí. Mají výstupky opatřené gumičkou proti uklouznutí tak, aby se nepoškodil zámek dlah. Ještě než jsme začali uvažovat jaké dárky dostane Ciri k narozeninám, Áda mi oznámila, že by už šla ráda do školky. Hodně jsme o všem mluvili a i když já byla rozhodnutá, že nebudu do školky dávat dítě hned, opak se stal pravdou. Áda bude mít svůj prostor a nebude muset s námi jezdit po rehabilitacích a cvičení. Podali jsme přihlášku.
Při poslední rehabilitaci před prázdninami se paní fyzioterapeutka rozhodla, že zkusíme dopomoci levé nožce tejpem. Levá noha je celkově horší už od začátku a výhledově bude potřebovat minimálně dvojnásobek času, aby dosáhla stejného výsledku jako její pravá kámoška. Rychle jsem pořídila dětské tejpy s tučňáky a žirafami. Byly mi dány instrukce, jak lepit a přidány další dva cviky na prázdniny. Cestou domů jsme se ještě stavili v obchodě vyzvednout hračky za poukaz ze soutěže "Zlatíčka 2018", kde Ciri obdržela třetí místo ceny redakce. S hračkami si obě holky hrají dosud.
Článek o soutěži najdete zde.