3.4.20

Pokroky v roce 2018 (2. část)

Hlavní prázdniny trvající dva měsíce jsou součtem dnů volna i pro většinu rehabilitačních center. V některých je provoz omezen, nebo služby nabízeny v rámci "speciálního provozu"či jednorázových kurzů. Vím o tom, že pro spoustu z nich je to doba regenerace a oprav, změn a školení lektorů.
Během července jsme nejen cvičili, ale pustila jsem se do výroby dalších domácích senzomotorických koberců a dorazily nové podložky pod pásky do dlah.


Během července jsem neřešila jen nohy Ciri, ale také ty moje. Onemocněly mi obě nohy. Měla jsem silné bolesti, otoky, vykoukly křečové žíly a měla jsem silný zánět. Díky včasné návštěvě lékaře se nakonec vše zvládlo a stabilizovalo. Musela jsem změnit, či úplně vysadit některé léky, co jsem doposud brala. Hlavním faktorem pro uzdravování je psychika. Která v mém případě nebyla nic moc, protože tou dobou byla v nemocnici má blízká kamarádka, po úrazu páteře. Měly jsme spolu jet na dovolenou ještě s rodinou jedné naší společné kamarádky.
Dovolená se nakonec uskutečnila. Ale vrátila jsem se z ní plná rozpaků a pravda, nejspíš to byl začátek konce komunikace s kamarádkou, která jela. Mateřství nás obě tolik změnilo, že se naše cesty odklonily. I to se někdy stane. Ale nepřestávám doufat, že se zase potkáme. Jako tečka ke všemu nás opustili obě agamy vousaté, v rozestupu jednoho měsíce.
Nášup emocí, pořádný. Ale po každém dešti zase přijde sluníčko....

Druhá polovina léta byla veselejší.Trávili jsme hodně času na hřišti, navštívili například výstavu papoušků, kde se holky zamilovaly do papouška Kakadu. Takové zvířátko ale nemůžeme mít doma. Velký papoušek potřebuje hodně prostoru, pohybu a hlavně péče a pozornosti, o kterých vím, že by se mu nedostávalo dost. Proto jsem znovu prošla letáčky z výstavy, vysvětlila holkám proč papouška Kakadu mít nemůžeme. Áda byla nejdříve přesvědčená, že se musíme přestěhovat, aby ona mohla mít papouška a Ciri vlastního koně. Mezi letáčky čekal jeden, se zajímavými informacemi o finanční podpoře papouška na dálku, který z nějakého důvodu přišel o svého majitele. O centru pro opuštěné papoušky, o místě, které funguje podobně jako útulek pro psy a kočky. Později jsme se tak stali hrdými přispěvateli na chov Bertíka ve společnosti Laguna. 
V Laguně je spoustu druhů opeřenců. Třeba by oslovil některý i vás - odkaz zde - 

Ciri se začala stavět okolo nábytku a já začala řešit jak by měly vypadat první boty pro dítě s PEC. Po přečtení všech možných článků a rad od rodičů, jsem zvolila velurový model 051 Light od české značky Jonap. Botička je příjemně měkká, má vyšší opatek aby hezky držela patičku a byla dostatečně široká, protože Ciri má dosti buclatý nárt. Zmíněnou značku obuvi najdete pouze ve třech prodejnách v Praze, z toho jedním je Dětská obuv Balabenka, kde jsme botičky zakoupili my.


Čím více se Ciri stavěla, tím víc jsem toužila po prvním krůčku. Proto jsem se začala dívat po aktivním typu chodítka. Hodně osob mě od plánu něco takového pořídit zrazovala, ale fakt bylo, že když bude aktivní chodítko správně vysoké, nebude se Ciri tolik hrbit, jako když se před sebou snaží sunout třeba stoličku. Nakonec jsem přesvědčila argumenty i svého manžela a porovnala několik typů, z nichž jsem vybrala aktivní chodítko v podobě kočárku na panenku značky Smoby. Ciri postupně začala vozit všechny své hračky.


V září nás čekala odborná kontrola paní ortopedkou. Pochválila nám nejen výběr botiček, ale hlavně tvar nožiček. Cviky začaly pracovat a úsilí začalo být vidět o něco více. I levý kotníček se začat "boulit" na tu správnou stranu - dá se říci. Tejpování je tedy velmi účinné. Pří léčbě PEC je dobré, když jsou chodidla placatá. Je to logické, protože nejdříve musíte nožku srovnat a pak začít pracovat ne klenbě (pokud vůbec). Náprava špatné klenby nohy je daleko náročnější, než když se chvíli počká a postupuje se pořádně. Trochu jsem se uklidnila i já sama tím, že dělám věci správné, i když já na první pohled takový pokrok nevidím. I v tom jsou kontroly důležité - dávají zpětnou vazbu rodiči. S úlevou a informací, že zatím operace není nutná, jsme se vrátili a čekaly nás cviky na posílení rovnováhy.

Překvapení si pro mě Ciri připravila PRVNÍHO LISTOPADU, kdy udělala PRVNÍ KROK DO PROSTORU! Pár dní zbývalo do celých osmnácti měsíců a první krok bez opory je tu! Brečela jsem radostí a všechny příbuzné zaplavila videem s prvními krůčky. Postupně jsme začaly chodit i venku, kdy nám sice jedna procházka zabrala minimálně hodinu a nikam daleko jsme nešli, ale radost z chůze nám to vynahradila :)


Mohla bych říci, že už jsem žádný dárek pod stromeček nepotřebovala, ale čekaly nás ještě kouzelné Vánoce, které byly opravdu pestré. Áda měla první vánoční besídku ve školce, celkově Ciri vnímá svátky víc, než když byla úplné miminko, tak je celý čas veselejší. S kamarády jsme pekli cukroví, holky měly poprvé nesladký adventní kalendář, podívali jsme se na jarmark do Toulcova dvora, navštívili Kamarády Stochov, kteří k závěru roku obdrželi titul "Malá neziskovka roku 2018"! Cítila jsem se dobře a na nový rok se těšila.